Poslední dopis před začátkem

Anotace: ...

Utichly barvy prvního patra. Všechny obrázky jsou pryč a až je tohle patro barevně vymalované, pro nás ztmavlo. Zmizel rachot a dupot z dalších dvou pater. Ztichly hlasy všech žáků. Nejošklivější třída ve třetím patře postrádá své "rozbité" kouzlo.
Po stěnách už stihlo spadnout i pár fotek z našeho běžného života a velkou tabuli s dalšími fotkami museli odsunout pryč. I když se námi vyčištěná kuchyňka blýská a má umytou podlahu i nádobí, přesto v ní zůstaly stopy po naší nedopečené bábovce. Stopy ukryté uvnitř nádobí, které na první pohled nejsou vidět.
Tělocvična si pamatuje naše pády a marnou snahu vylézt tyč. Žíněnky už dávno vsákly pot, který na nich utkvěl při snaze o gymnastiku a zvuk píšťalek od našich tělocvikářů se rozléhá v tichu.
Přesto, nejvíc si pamatuje naše třída. Velká nástěnka jen smutně kouká do okolí, přestože ještě nedávno byla zdobena obrázky a fotkami. Magnetická tabule už nenosí na svém zevnějšku napsané vzkazy, ani nápis 9.B., žádné rozpisy služeb a ani pěněžní částky k úhradě. Je umytá a připravená na další rok.
Monitory, za kterými jsme se ukrývaly a upravoval líčení, neblikají a ani neukazují desítky hrubek v pravopisných cvičeních. Počítače jsou tiché a uzamčené ve svých učebnách.
Ve vysunovacím šuplíku na myš a klávesnici se už neskrývají otevřené knížky ani časopisy.
Lavice, jindy popsané taháky se blyští ve své původní barvě.
A za nimi na židlích už brzy bude sedět jen vzduch.
Doznívají poslední výkřiky smíchu, ukládají se karty do poloprázdných batohů a židle se s naší pomocí zvedají do výšky a klesají na lavice.
Zítra se naše třída dočká posledního usednutí za lavice a slabého ticha při poslouchání školního rozhlasu. Zazní v ní poslední smích a do rukou dostaneme poslední "základní" vysvědčení.
Třída na nás zavolá "Ahoj" a za našimi kroky se zamknou její dveře.
Pak si tělocvična naposledy poslechne naše hlasy a tiše se s námi rozloučí.
Fialové mříže šaten se zbaví deváťáckých pantoflí a oddychnou si od věčné tlačenice.
Naposledy zamáváme do školního divadla a několika kroky se octneme venku.
A s takovým výrazem, s jakým opouštíme práh naší základní školy, s takovým potom prožijeme celé prázdniny. Budeme se proto usmívat, i když třeba nuceně.
A večer se náš ročník naposledy sejde a ... A ráno budem říkat, že jsme chodili na základní školu.
A já se s ní tímto loučím a vzdávám jí čest, protože tu devítiletou vzpomínku mám moc dobře schovanou a nikdo mi ji nemůže nikdy vzít...