Dívala se na mě dvě malá tupá očka v naivním dívčím ksichtíku.
Co mi chtěla?
Neřekla ani slovo.
Kopla do mě a šla pryč.
Kdo si myslí, že je, že si tohle dovoluje?!
Přišel ke mně ňákej dědek a povídá:
„To je Lež.“
„Ale proč by do mě kopala? Bolí to!“
„I lež může někdy bolet.“ Řekl dědek.
„A pravda ne?“ Opáčila jsem?
„Taky, ale ta už po světě nechodí.“
Tahle úvaha se mi celkem líbila. Rozhodně se mi zdála nejlepší ze všech ostatních tvých úvah. Asi proto, že na ostatní máme jiné názory. I když nejsem zase s tou pravdou takovej pesimista.
17.01.2008 16:26:00 | Squilla
A když se nějaká ta Pravda přece jen náhodou objeví, lidi už jí kvůli vší té Lži kolem stejně nevěří...
Tohle mi přijde hodně dobré.
04.01.2008 21:28:00 | Gina Rocca