Na co nikdy nezapomenu!!

Anotace: Jedná se o celkem stručný příběh jakož to mě co našel záhadně kouzlo svého vnitřního plamene..

Jako každý den je jiný, tak ani můj den nebyl vyjímkou. Byl den, na který zřejmě nikdy nezapomenu, byla tma, již se pomalu hodně stmívalo. Kráčel jsem strmou cestou směrem k lesu a v dáli najednou vidím jakýsi element, plamen dosahující výše obyčejného smrku. Vypadal tak věruhodně, bylo to něco úžasného. Šel jsem se tedy podívat blíže k plamenu a najednou jsem měl takový zvláštní pocit, pocit znovuzrození, jako bych vůbec nežil svůj vlastní život. Vše mi v tu chvíli připadalo podřadné. Moje myšlenky byly zaměřené pouze na plamen. Nepociťoval jsem vůbec nic. Žádný strach, bolest, ale ani radost. Vše okolo něj bylo tak prázdné. Možná to bylo můj vnitřní plamen. Prostě zvláštní.
Byl druhý den, ráno jako vždy vstanu, opláchnu se, najím a o víkendu obyčejně odcházím ven s kamarády, najednou jsem pocítil takový zvláštní pocit naplnění, jako by ve mně bylo něco víc. Něco nepopsatelné a přitom příjemné. Ale proč to všechno, tak náhle?? Možná to tak mělo být. Musím se přiznat, že o tom, co sám píši, moc nevím. Pocit netrval příliš dlouze. Ten plamen zjevně vyznačoval veškeré mé strasti, můj smutek, pocit zášti. Proč právě mně?? Proč to nemohl být někdo jiný? Většinu jevů nedokážu pochopit. A nevěřím tomu, že člověk s jiným charakterem, s jiným vnímáním jen zřídka pochopí moje myšlenky ani moje pocity. Ve chvíli, kdy ve mně ten zvláštní pocit narůstal, jsem byl asi na 5 minut mimo realitu, jako by se mi v hlavě zpřeházely všechny myšlenky, měl jsem naprostý chaos ve všem. Po 5 min. mne probrala kamarádka Lenka a já osvobozen od pocitu, od svého vnitřního plamene jsem byl naprosto nadšený, že jsem vedle sebe někoho měl. V tu chvíli jsem jí láskyplně objal. A tento pocit zjevně zůstane v moji paměti navždy.