co s tím vším?

Anotace: malá úvaha mojí minulosti, ten názor stále trvá...

Ticho a tma. Jsou všude kolem. Tisíce částeček, které jen tak nezmizí. Můžeš stát uprostřed davu, ale když budou všichni mlčet, budeš se cítit jako v noci na nejosamělejším místě na světě, v lidském srdci bez lásky. Vždycky se budeš cítit prázdně, jako noc nad městem. Nenajdeš ten pocit bezpečí, nemůžeš ho najít, ne dokavaď nejsi milován. Zkus hodně lásky dát, ale počítej s tím, že se ti vrátí jen minimální zlomeček toho všeho. Zkus někoho milovat, ale nepočítej s tím, že najdeš ten pocit. Můžeš riskovat, ale nesmíš nikdy začít věřit. Nesnaž se odolat, nemá to smysl, pokus se rovnou vyrovnat s pocitem bolesti. Rovnou počítej se strachem. Nedoufej, nevěř v cizí sliby, nevěř ve sliby lidí na kterých ti záleží. Nepočítej s tím od začátku, pak aspoň můžeš být překvapena. Nesmíš věřit ani člověku sobě nejbližšímu, vrazí ti nůž do zad jen co se otočíš. Naslouchej svému srdci a řiď se jím, ale zkus vnímat i svůj rozum. Zkus milovat a věřit. Zklamání k tomu prostě patří. Jen strachem a bolestí se obrníš proti tomu obrovskému zklamání. Neopouštěj toho na kom ti záleží a donuť toho co ti ublížil, aby toho litoval…
A hlavně se vždy usmívej na své nepřítele, na ty kdo ti ublížili, ať neviděj jak moc tě to bolí!!!