Vědět či nevědět?
Vědět či nevědět?
Média jsou zprostředkovatelem inofrmací, o tom nemůže být pochyb. Otázkou je, nakolik pravdivé tyto informace jsou a nakolik jim můžeme jako prostí konzumenti zpráv důvěřovat.
Učebnicovým příkladem takového "nevědění" může být doba komunistická v bývalém Československu. Každý večer moderátoři zpráv ubezpečovali občany o nadprůměrných výnosech zemědělství, pracovité dělnické třídě a uspokojivé životní úrovni. Žadná média se nezabývala sdělováním zpráv o utiskování demokracie, politických procesech a jiných. Průměrný občan žil v nevědomosti. V iluzi, že všechno je, jak má být. Protože ho o tom ubezpečovala média. Stala se tedy v přeneseném významu jakýmsi vraždícím nástrojem využívaným režimem. Každý mi dá jistě za pravdu, že je to tak špatně.
Někdy se však mohou média snažit i o to, aby toho člověk věděl až moc. Možná víc, než je potřeba a než je pravda.
Jeden africký student kdysi vyjel do světa na zkušenou. Zabydlel se v evropské zemi a jako správný občan sledoval aktuální události. Jednou se doslechl o údajně "děsivém" hladomoru, který postihl Afriku a konkrétně zemi, ze které pocházel. Našetřil si na letenku a pln obav se vracel do rodné země s myšlenkami, zda všichni jeho příbuzní ten "děsivý" hladomor přežili. Po návratu do Afriky zjistil, že onen hladomor, jak o něm pravidelně informovala média, byla vlastně jen nedostatečná úroda kukuřice, která se dotkla jen několika oblastí.
Média mají ten nepříjemný zlozvyk věci zveličovat. Nepopírám, že v některých oblastech na světě skutečně zmíněný hladomor existuje a že je to obrovský problém.
Jen bychom se měli na věci podívat s dobře vyměřeným odstupem. Stejně jako není všechno zlato, co se třpytí, tak ani všechny informace poskytované byťdůvěrohodnými zdroji nejsou pravdivé či úplné. Člověk nemůže nikdy znát skutečnost zpráv, pokud se jimi nebude zabývat ze všech stran. Pokud nezváží všechna pro a proti.
Každý z nás nemůže objíždět svět a ověřovat si pravdivost všech informací, které nám média servírují. Možná by jen stačilo nenechat se jimi tolik vtáhnout do iluze. Ať už příliš optimistické nebo příliš pesimistické. Obě jsou stejně nebezpečné, protože u obou má člověk blízko k tomu, aby si vytvořil na věc nepřesný názor ovlivněný nepřesnými zprávami.
Učebnicovým příkladem takového "nevědění" může být doba komunistická v bývalém Československu. Každý večer moderátoři zpráv ubezpečovali občany o nadprůměrných výnosech zemědělství, pracovité dělnické třídě a uspokojivé životní úrovni. Žadná média se nezabývala sdělováním zpráv o utiskování demokracie, politických procesech a jiných. Průměrný občan žil v nevědomosti. V iluzi, že všechno je, jak má být. Protože ho o tom ubezpečovala média. Stala se tedy v přeneseném významu jakýmsi vraždícím nástrojem využívaným režimem. Každý mi dá jistě za pravdu, že je to tak špatně.
Někdy se však mohou média snažit i o to, aby toho člověk věděl až moc. Možná víc, než je potřeba a než je pravda.
Jeden africký student kdysi vyjel do světa na zkušenou. Zabydlel se v evropské zemi a jako správný občan sledoval aktuální události. Jednou se doslechl o údajně "děsivém" hladomoru, který postihl Afriku a konkrétně zemi, ze které pocházel. Našetřil si na letenku a pln obav se vracel do rodné země s myšlenkami, zda všichni jeho příbuzní ten "děsivý" hladomor přežili. Po návratu do Afriky zjistil, že onen hladomor, jak o něm pravidelně informovala média, byla vlastně jen nedostatečná úroda kukuřice, která se dotkla jen několika oblastí.
Média mají ten nepříjemný zlozvyk věci zveličovat. Nepopírám, že v některých oblastech na světě skutečně zmíněný hladomor existuje a že je to obrovský problém.
Jen bychom se měli na věci podívat s dobře vyměřeným odstupem. Stejně jako není všechno zlato, co se třpytí, tak ani všechny informace poskytované byťdůvěrohodnými zdroji nejsou pravdivé či úplné. Člověk nemůže nikdy znát skutečnost zpráv, pokud se jimi nebude zabývat ze všech stran. Pokud nezváží všechna pro a proti.
Každý z nás nemůže objíždět svět a ověřovat si pravdivost všech informací, které nám média servírují. Možná by jen stačilo nenechat se jimi tolik vtáhnout do iluze. Ať už příliš optimistické nebo příliš pesimistické. Obě jsou stejně nebezpečné, protože u obou má člověk blízko k tomu, aby si vytvořil na věc nepřesný názor ovlivněný nepřesnými zprávami.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk