Když sedím nad čistým papírem

Sedím nad čistým prázdným papírem,v hlavě třidím své myšlenky,napady,slovíčka,názory,vlastní pocity,které možná použiji na příští baseň,nebo povídku,uvahu.
Použiji jen to co mně něco řekne,i po dalším přečtení.
Ale co je,tak dobré že přetrvá,a co zase špatné že se prostě nehodí,nebo jíná,to nevím,je to pouze na mně,a to už je uděl autoru,ktéří mají krásnou vizi,vizi toho lepšího,v nás samotných,i kolem nás.
Jsou to basnici,kteří vidí to hezké,a o nic jineho ani nestojí,co se dívájí a vidí jinak a lepe,když je vše v mlze,kde nesvití slunce,jen prosvětluje přes mraky.
Věci jsou jiné a lepší,i když se to tak nezdá.
Jak si tak sedím,a přemyšlím,co chtěl bych napsat,tak si ani neuvědomuji,že mám malo místa,že mně ve stroji dochází páska,a že slovíčka se už ani netisknou,jen mírně odrážejí puvodní podoby slov,a že jsem vlastně nenapsal vše,zkusím to jindy,a jinak,a v nejhorším případě to skončí v koši,jako řada věcí před tím,ale to se nestane protože vše má svuj smysl,a já to tak chtěl
a ještě se pod to podepíšu,a jen přemýšlím,kdo to bude číst,ale to se nedozvím,ale i tak je to dobře.
A stejně budu psát,ale nejdřív musím sehnat tu pásku,pokud jí ještě mají,nejsem snad jediný,né?