Domov

Máme ho, a přesto ho pořádně neznáme. Je nám tak blízký, a přece cizí. Každý den se s ním setkáváme, ale mnohdy ani nevíme, jak vypadá.

Kdybychom ho potkali na ulici, ani si ho nevšimneme. Je tak tichý a nenápadný. Vypadá všedně. A dokud ho budeme každým dnem potkávat, všední zůstane. Všední jako ranní vstávání.

Co to vlastně je domov? Často o něm slýcháme, ale nkdo nedokáže vylíčit, co to vlastně je. Žádní badatelé ho ještě neprobádali. Žádný vědec ho ještě nedefinoval. Jen básníci mu píší básně a skladatelé skládají oslavné symfonie. Leč co to tedy je?

Myslím, že domov nejsou čtyři stěny obehnané chladným plotem. Ani místo, pusté jak ostrov nejpustější. Domov jsou vlastně lidé, kterým můžeme věřit, o které se můžeme opřít, abychom nezakopli. A láska hřející víc než ústřední topení. Domov je tam, kde si rozumíme, kde spolu žijeme v dobrých i špatných chvílích života a snažíme se, aby byl domov všední.

Protože dokud bude domov všední, budeme do potkávat každým dnem.