Návštěva

Je to pěknej pocit vědět, že jste někomu udělali radost..jen tak..svou přítomností. Někomu, kdo neobviňuje, nevyčítá, prostě je rád, že vás vidí.
Někdy je hodně těžký jít někam, kam se bojíme, do míst, kde jste byli dřív štastný a který vám teď tolik připomínaj, nachází se tam strašně moc vzpomínek na někoho milovaného.…ale vidina toho, že třeba jen vaše přítomnost tomu dotyčnému pomůže, vás donutí odvážit se a zvládnout to setkání.
Ještě těžší je to, když vás vítá pomalu se slzami očích, máte chuť brečet s ním, ale víte, že tomu druhému byste tím nijak neprospěli. A tak se držíte a snažíte se být před ním silní. Vyprávíte, vzpomínáte, smějete se, ale uvnitř máte pocit, že bouchnete…Všechno vám najednou přijde, jakoby to bylo včera, je vám smutno, ale když vidíte radost v očích toho druhého, ovládnete se.
…Hodně mě to setkání sebralo, to, co jsem zvládla při něm, bejt silná, jsem nezvládla, když se za mnou zavřely dveře, veškerý emoce šly se slzami ven, ale nelituju toho..
Vždyť není nic hezčího, než vidět, že je někdo druhej šťastnej, třeba jen na chvíli, ale je…