Moře času
Moře času
Anotace: Když se člověk ještě za života rozpadne na prach....
..
Mám moře času.
V tom největším shonu jsem si dovolila tuhle drzost ho mít.
Máme ho ale všichni.
V sobě....
Jen málokdo o něm ví.
Kam si myslíte že se vypařuje Mrtvé moře?
Do nás, do lidí...
Proto mi občas přijde, že je snad více smutku na světě..
Nebo málo radosti..?
A jakou chuť má radost?
Je sladká?
Možná je sladká a rozhodně prchavá....
Musí se uchovávat v neprodyšné nádobě...
Schovávám si radost do lahviček.
Zazátkuji, zahodím daleko do vln svého moře času a nechám je kolébat....
Sám Kronos je mi svědkem.
A...zapomenu.
S radostí je to jako s vínem.
Léty zraje....
Zraje a čeká na Někdy...
Někdy stanu se trosečníkem svých bolestí, které nelze rychle vyhojit...
Na něž nestačí dát náplast....
Hluboké rány umí ukonejšit jen Moře času..
..
Pak tedy radno sejít ke svým břehům a počkat na příliv....
Snad mi vlna nějakou tu zapomenutou láhev
přinese...
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk10.07.2011 10:53:00 Bambulka
... dnes mi nějak chybí k Tvým dílům slova ...
... pravdivosti a plnosti jim neubírá čas ...
... vím, že zítra si je přečtu ráda znova ...
... že budu hledat své Moře a pozastavím čas ...
... děkuji za krásný počtení ...
17.06.2011 11:30:00 khantengri
Každý máme své moře, někdo jím pluje volným tempem, kontroluje ty své lahvičky ale i ty jiných. Někdo tím mořem pluje na velmi rychlé lodi a přitom i nějakou tu vzácnou lahvičku rozbije...
24.05.2011 15:01:00 kasparoza
Ten cinkavý zvuk lahví v našem mrtvém moři času je krásně uklidňující a konejšivý. Krásná písmenka a zahřejí i ledovou lodu mého moře...
