Vědomi toho, co děláme

Anotace: všechno špatné je pro něco dobré..poučila jsem se. Zjistila jsem jak křehká je důvěra, kterou vám někdo šetrně podává. Jak rychle ji můžete upustit a roztříštit na milion kousků. Po téhle zkušenosti jsem o tom napsala článek....

22.4.2007
Když v patnácti letech dostane státní občan České republiky občanský průkaz, první co mu v dnešní době proběhne hlavou je "Už nejsem pod zákonem". Ale spíše by mu mělo na mysli vyvstat "Už jsem pod zákonem". V dnešní době mládež bere hranici patnácti let spíše jako možnost zákonného sexu než jako hranici trestní odpovědnosti. Nemělo by to tak být. Patnáctiletý člověk by si měl uvědomit, že už ho můžou postihnout i státní tresty. To, že za nějaký trestný čin může jít člověk do vězení, by si ale měli uvědomovat i lidé před dovršením této hranice. Častokrát si i dítě troufne "spáchat zločin" a i když ho hryže svědomí, uklidňuje se myšlenkou "Stejně mi za to nemůžou nic udělat, nebylo mi ještě patnáct". A to je podle mě ta největší chyba. Člověk mladší patnácti let si ani neuvědomuje, do jakých konfliktů se může zaplést např. po spáchání krádeže. Ovšem pro něj to nejsou skoro žádné velké problémy, když za to "nemůže jít do opravdového vězení". Takový člověk si ani neuvědomuje, že kdyby ho při činu chytili a následně zavřeli do cely předběžného vyšetřování, mohlo by potom klidně následovat informování o chování žáka do školy a následné vyhození ze školy. A tak když třináctiletá dívka, která chodí na prestižní gymnázium a zatím se nemusí starat o svoji budoucnost, protože má na rozmyšlenou ještě pár let studia, ukradne v obchodě věci, které převýší částku 2000Kč a prodavač ji chytí při činu, může rychle zapomenout na další studium na této škole a v malém okamžiku se jí zhroutí celá budoucnost. Avšak před činem a následně i po něm si dívka neuvědomuje následky toho, co právě dělá.
Podle mého názoru by se měla snížit hranice trestní odpovědnosti-tak o dva roky. A také by všichni žáci po dovršení dvanácti až třinácti let měli být informováni o následcích, které je mohou po trestních činech potkat. Informace by o těchto tématech měli dostávat ve školách. Třeba prostřednictvím nějakých aktivit, her nebo projektů. Ve školách a nižších gymnáziích by měly být zavedeny jakési programy, bloky, které by na tohle téma byly určeny. Také by se žáci měli naučit kontrolovat své činy-tzv. mít nad sebou plnou kontrolu, dokázat se ovládat a vědět co dělám a proč to dělám. Myslím si, že by nám to jako mládeži velice prospělo. Nesměla by být ovšem opomenuta možnost vždy se moci zeptat. Měly by ve školách fungovat lidé, kterých se mladí mohou kdykoli zeptat na cokoli z této oblasti.
Možná jsou zde lidé, kteří jsou proti snížení této hranice, o které tady celou dobu píšu. Rodiče, kteří plně důvěřují svým dětem a nepřipouští a ani si nechtějí připustit, že by se jejich dítě mohlo něčeho takového dopustit. Podle mě jsou na velkém omylu.
Jednou jsem slyšela větu: "Důvěra se lehko ztrácí, ale těžko nabývá." Naprosto s tímto výrokem souhlasím. I ty andělsky se chovající poslušné děti se můžou něčeho dopustit. Třeba k tomu mají nějaký vnitřní důvod. Rozhodně je to ale neomlouvá v jejich chování. Jak už jsem jednou říkala: Měli bychom si být vědomi všeho, co právě děláme. A proto rozhodně souhlasím se snížení hranice trestní odpovědnosti.