hořko-sladká, tak jaká?

koukat na uvadlé kvítí, které ráno někdo pokropil aby vypadalo svěží, jíst zeleninu a myslet na steak, jezdit autem přes zamlklou vesnici 120 a říkat, že tady se to smí, gůglit recept na nejlepší pampelišky a nemít ani hrnec, natož kouska ovoce, sledovat sport a chroupat popkorn, doufat že borec nakonec bude aspon poloviční debil jako ten včera. s hořkostí na rtech sledovat okolí, vnímat to sladké při přejetí rtů jazykem, procházet přírodou a sledovat shnilé stromy, jak málo chybí aby jsme byli sťastní a přece ještě míň aby jsme se úplně rozpadly.