Pro budoucí „profíky“

Anotace: Původně psáno pro někoho, kdo má ambici psát básně jako profík, ale IMHO zapomíná na obyčejné lidské „děkuji“.

Víte, záleží i na tom jakou máte definici pro to být "profík".

Protože tak jako ve všem, můžete mít skvělý originální nápad, který se bude prodávat, ale nemusíte mít řemeslní základ (ti opravdu šikovní si jej časem doplní).

Nebo můžete být řemeslně a teoreticky perfektně nadupaní a připravení psát, jenže pak se klidně může stát, že budete zajímaví jen pro pár specialistů-dalších-teoretiků, ale jinak Vás nikdo nebude moc číst.
Viz např. letošní Slavík, letos mě zaujalo, kdo dostával Slavíka a kdo ty Slavíky četl - byla tam např. operní Diva s perfektním hlasem nebo baletka apod. Ti jsou perfektní, nadaní, řemeslně zruční, ale jsou zajímaví jen pro omezenou část populace.

Takže spíš bych se na Vašem místě zamyslela i nad tím, co chcete psát a pro koho. Jestli chcete být ve své tvorbě něco jako "operní Diva", nebo "Kája Gott", nebo "Eva a Vašek".

A další věc, co budete potřebovat (mrknitě do knížky Záhir od P.Coelha, ta myšlenka je z toho díla) – musíte se nějak dostat někam do tzv. Protekční banky.

Pracujte sami na sobě, na svém růstu a budete mít co "říct". Nejlépe se píše ze života.