Cesta dobra či zla?

Anotace: Kudy se vydat v našem životě..

Cesta dobra či zla?
Celý život je o těchto protikladech. Každý jednáme správně a každý jednáme také špatně. Ale kde je ta hranice, co je dobré a co ne? Nic není jen dobré a nic není jen zlé. Stačí se podívat na Jin a Jang. Jeden bez druhého nemůže být.
Již od útlého větu se s touto otázkou potýkáme, byť si to neuvědomujeme. Pořád stojíme před dvěmi cestami. Pořád se musíme rozmýšlet kudy povedeme své kroky. Budeme světci nebo démony? Rozhodnutí záleží vždy na nás, ale přesto se můžeme dostat do situací, kde budeme pevně věřit, že jednáme v duchu dobra, ale s odstupem času zjistíme, že to tak vlastně nebylo. Co pak? Nic, co jsme jednou učinili, nedá se odvrátit, ale pořád to z nás nedělá špatného člověka. Pokud si uvědomíme chybu a přijmeme ji, tak je to krok, který nás vede po správné cestě. A pokud se do stejné situace dostaneme znovu, budeme vědět jak se zachovat. Spoustu lidí, když udělá něco špatného řekne „Neměl jsem na výběr.“, ale tím popírají svou vinu a nechtějí ji vidět, protože člověk má vždycky možnost volby, i přestože tím může něco obětovat. Svou cestu si každý utváří sám. Jistě pro člověka, který se řídí tím, co je lehčí, tak se vydá na cestu zla, protože konat zlo není nic složitého. Jenže konat dobro také ne. Možná ze začátku, ale jakmile začnete konat dobro, tak zjistíte, že je to jednodušší než jste si mysleli. Spousta lidí říká, že je nejlepší chovat se jako svině, že to nám zaručí, že nás nikdo nemůže dostat, ale je tomu opravdu tak? Možná ano, možná ne. Být hodný občas znamená být hloupý a naivní, což se tak určitě může zdát a občas to tak i bývá. Ten, kdo setrvá na cestě dobra i přes neustálý tlak svého okolí bude odměněn. Dobro se nám vrátí ve chvíli, kdy už nám nezbude nic než naděje. Ten kdo koná v životě dobro, častěji než ostatní spadne do bláta, ale zároveň ví, že je tu voda, která ho očistí. Té vodě můžeme říkat jakkoli Bůh, energie, osud či cokoli jiného. Ale to něco tu je. Něco, co nám pomáhá. Možná je to jen naše mysl. Čím jsme starší a čím více narážíme, tím více si říkáme, že nemá cenu chovat se ctnostně, že ostatní se chovají taky hrozně. Jenže, kdybychom si toto říkali všichni, jak by to tu vypadalo? Každý by podrážel každého. Veškerá láska na tomto světě by vymizela a s ní postupem času i celé lidstvo, protože by za chvíli nikdo nevěřil nikomu. Já pevně věřím, že je tu mezi námi spoustu lidí, kteří dobro konají a konat budou. Je tu spoustu lidí, kteří jsou na rozmezí. Každý je ve svém jádru dobrým člověkem, protože každý v sobě máme kousek nevinného novorozence, ale spoustu lidí to pohřbí hodně hluboko, zahází to snůškou zla a v té půdě zasadí další zlo, a i když má nástroje k tomu, vykopat tuto nevinnost, tak na to nemá dost síly, odvahy či jen prostého chtíče. Nezbývá než věřit, že takový člověk brzy pochopí, že zlo plodí jen další zlo.
Každý pochybujeme, každý máme strach. Nikdo není bílou lilií, vždy najdeme uhnilý lístek, někdo jich má více, někdo méně, ale máme to tak každý. V každém z nás je dobro i zlo a vězte nebo ne lidé v našem okolí to dříve nebo později poznají. Buďme takový jací chceme být, záleží to opravdu jen na nás. Až se jednou budeme ohlížet na svůj život, tak buď budeme v posledních okamžicích našeho života naprosto vyrovnaní a odejdeme v pokoji nebo budeme zpytovat své činy a o to bude těžší odchod. Řekněte sami, chceme svůj život žít jako doposud nebo udělat malou změnu? Na cestu dobra můžeme jít kdykoli. Už to, že toto čtete až sem a že se nad tím zamyslíte znamená hodně.