Natahování děcek

Anotace: ..už to tady jednou bylo..ehm..možná silná kávička,pikolíčko pro neznalé ...ale ..já si to prostě neodpustím to sem nedat..klidně na mně pošlete sociálku. Jsem podezřelá úplně ze všechno:-))héhe

Natahování děcek

(aneb co všechno se může stát,když upadne háček..
Upozornění: Pouze pro silné povahy)

Ano..mohlo by to začít třeba jako vtipná příhoda z vodáckého výletu.
Ale nezačne…

Jela jsem jednou tramvají. Už přesně nevím, kterým směrem to bylo,jen si matně vzpomínám, že to bylo blízko Pražského hradu….takže …na Bílou horu?
Jako obvykle zamyšlená a myšlenky zatoulané kdesi předaleko, vnímám svět ubíhající nevelkou rychlostí s nebývalým odstupem a náhle přede mnou na zaprášené výloze, ne úplně čitelně nápis:
„NATAHOVÁNI DECEK“
Tyjo!
Že by nějaká nová legalní instituce sdružující matky, jež jim ratolesti přerůstají přes hlavu?
Nějaká něžná mučeníčka pro ty malý hadimršky? (má sestra jásá?)
Úplně mně to vykoplo z letargie, nově osvěžilo a vzbudilo v hlavě čilý ruch , myšlenky se mrskaly a předbíhaly jedna druhou,
Co když? ..a co kdyby?
..ani nevím jak a kde jsem vystoupila a šla . Prostě někam. Původní záměr byl rozmetán vířícím kolosem možností..

Mohlo by to být třeba Macourkovo studio na zvětšování málo vzrostlých dětí -na motivy jeho pohádek o ušatých dětech a o Konrádovi s dlouhým nosem. Podobné téma si ale taky krásně zpracoval Tim Burton v Karlíkovi a továrně na čokoládu..

Nebo..když si vzpomenu jak nás nutili ve školce po obědě spát a jak se nám nechtělo (mluvím za většinu,spali jen ty trapně poslušné děti),tak že by konečně učitelkám ve školce dovolili takovéto nevinné Prokrustovy postýlky ? Didaktické pomůcky v rámci nové metodiky nácviku soustředění?

Nebo..nějaký křesílko pro děti ,co si často vymýšlí(probůh, ještě že to neexistovalo,když jsem byla dítě?)
„..si tě tady ,Verunko, pěkně posadíme, ano , ono to párkrát cukne a ty nám pěkně povíš, jak to bylo s těmi rozthanými šatičkami, ano? A pak dostaneš bonbónek..“
A Verunka si sedne a protože už neviděla nějakou dobrotu asi tři dny a se Sárinkou stejně ted „néni“, protože jí sebrala včera na pískovišti tu nejheščí růžovou bábovku ,tak na ní prachsprostě napráší, že ji
při tahanici o ten růžovej kus plastu strčila do křoví…a pravdomluvnost se zkouší tím, že se tak dlouho natahuje pro ten bonbónek,až z toho natáhne moldánek…

No to je tedy ale silná káva,že?

Abyste si nemysleli, já proti dětem nic nemám.
A koneckonců ani proti mučení. Tomu hezkýmu,samosebou. Jako například: Válečky, ohýnek, zamykání do skříně,zauzlovávání punčocháčů, gumový rukavice plný vody v posteli a tak..
Jakožto třetí a poslední dcera (benjamínek) si na nedostatek mučení nemůžu vůbec stěžovat. Myslím, že troška zdravého sourozeneckého potýráníčka,když rodiče moc neřežou ,neškodí.
Vynalézavostí,tou se u nás nikdy nešetřilo…takže vlastně oprávněně podezírám sestru, která si kdysi,když jsem byla ještě malej fakánek, založila firmu na „zdokonalování zmetků“.
Zaprášená, zastaralá výloha by tomu záměru odpovídala..(jen ta zatrackaná lidská práva…)
Tak si tajně vedla v Praze léta firmu na mandlování a žehlení krajek….
Všichni kolem toho denně jezdili…a nic.
A teď to prasklo…

Takže… nad tím C žádnej háček NIKDY NEBYL?!!

(věnováno Petře Nedošínské)