Sedm ovcí

Anotace: Recenze na knihu…………… a nebo taky ne. Podobnost se Stanislawem Lemem čistě náhodná.

Před nedávnem se na pultech knihkupců objevil nový román Lubomíra Kostečky, který na sebe před dvěma lety výrazně upozornil prvotinou Co je to T-test?. Kostečka zaujal svižným vyprávěcím stylem a čtivým, aktuálním tématem. Bohužel se ukazuje, že prvotina zase jednou zůstane nepřekonaná.
Zdá se, jako by Kostečka zapomněl úplně všechno, co z jeho debutu udělalo nejčtenější knihu roku. Děj své novinky sice zasadil do příjemného a malebného prostředí Jeseníků, ale omezenou slovní zásobou nebyl schopný toto prostředí dostatečně věrohodně popsat, navíc knihu zaplnil podivnými karikaturami postav, které se ani v nejmenším neblíží charakterově propracované Terezce nebo Albertovi z T-testu.
Hrdinou Sedmi ovcí je gymnaziální student z malého městečka v blízkosti slovenských hranic, Hynek přezdívaný kamarády Kosťa, který se víc než o školu a blížící se maturitu zajímá o soutěže probíhající na etiketách plastových lahví všech možných nápojů. Hned v úvodním odstavci se dozvídáme, že nejvíce si Kosťa cení cédéčka Rickyho Martina, které vyhrál před několika lety s soutěži s Pepsi. Poté, co mu kamarádi namluví, že se objevila nová soutěž s Kofolou, v níž je potřeba nasbírat sedm ovcí z etiket dvoulitrových lahví, se rozjíždí kolotoč neuvěřitelných a mnohdy nepochopitelných Kosťových eskapád, kterak získat požadované množství ovcí, když jediný obchůdek široko daleko doprodává Kofolu z předvánočních zásob, na jejíchž etiketách je místo ovcí prasátko.
V knize nelze nalézt ani náznak hlubší myšlenky – jestliže jste až doteď doufali, že Kosťovo jednání má být pouze alegorií na něco důležitého, budete zklamaní. Sedm ovcí je zkrátka kniha o puberťákovi, který mnohdy až detektivním způsobem shání nezbytný počet etiket.
Ve stylu můžeme zachytit téměř vieweghovskou snahu prvoplánově se zalíbit každému, komu se kniha dostane do ruky. Autor střídá vyprávěcí rovinu Kosti a jednoho z jeho kamarádů, iniciátora žertu s fiktivní soutěží. A jestliže v případě druhého zmíněného ještě pozorný čtenář nalezne náznaky psychologického prokreslování charakteru, pasáže vyprávěné Kosťou jsou zmatenou změtí rádoby vtipných momentů, které nejsou motivované ničím víc než ziskem obrázků oveček.
Pokud nejste schopni pochopit, jak dojde k tomu, že se z nadějného autora sociologického thrilleru z bankovního prostředí stane autor slátaniny o ovcích a prasátkách, tak nezoufejte, nejste sami.
Na závěr nezbývá než vyřknout přání, aby toto Kostečkovo klopýtnutí zůstalo ojedinělým omylem a aby jeho příští kniha, na které prý začal usilovně pracovat, více připomínala prvotinu. Autorů, kteří náš knižní trh zahlcují nesmysly typu Sedm ovcí, máme víc než dost.