Jakou asi mají dopisy duši, které byly napsány bez odeslání majiteli?
Žijí vůbec? Mají nějaký cíl?
Jak se cítí?
Navěky plnící své poslání, zavřené mezi listy knih, schované před očima těch, jimž byly předurčeny.
Najdou někdy klid na své zbloudilé cestě?
Jsou rozzlobené? Smutné? Rozhořčené?
Nebo prostě jen dál žijí bez domnění, že existují i jiné možnosti existence?
Jen tak si pobývají ukryté a vedou dlouhé debaty s verši na stránkách, pozorují nehezké karikatury k bájím a blednou s každým smutně končícím příběhem.
Blednou...
A přece jen dojdou na konec své cesty, avšak nenaplněné emocemi, které se sebou přinášejí, prostě jen zapomenou.
A my s nimi.
Jakou duši mají dopisy? Nikdy jsem tak nepřemýšlela, ale odteď, slubuji, že budu. Pokaždá se zamyslím, až otevřu schránku a vypadne bělavá obálka... Ne, mé dopisy nebudou žít jen tak v domnění, budu se je snažit vnímat, pochopit, neztratit, nenechat lehkomyslně vyblednout...
Ano, to přesně od této chvíle udělám :-)
23.11.2011 19:42:29 | Sunny