O Romanu Smetanovi

Anotace: Úvaha nad jednou kauzou posledních dní.

Není to zase tak dávno, co české veřejné mínění dostalo pořádně flákotu, která ale i přes svou zdánlivou lehkou stravitelnost mnoha lidem leží v žaludku. Tou pořádně profláklou flákotou byl řidič MHD, dnes už bývalý, Roman Smetana (1982).
Připomeňme jenom na začátek události, které proslavily do té doby neznámého Olomoučáka. Roman Smetana před sněmovními volbami 2010 pokreslil několik volebních plakátů různých politických stran na autobusech MHD. Následně byl obviněn Občanskou demokratickou stranou, která žádala nahrazení škody. U soudu pak dostal 100 hodin obecně prospěšných prací a bylo mu také uloženo zaplatit 15 500 Kč jako náhradu škody. Smetana částku uhradil, avšak obecně prospěšné práce odmítnul. Poté byl odsouzen ke sto dnům vězení nepodmíněně. To však odmítl a skrýval se. Na demonstraci odborů 21. dubna 2012 se pak sám vydal policii. V měsíci květnu pak podává ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil stížnost pro porušení zákona v kauze Romana Smetany k Nejvyššímu soudu. Smetana je několik týdnů nato propuštěn z vězení, neboť je mu přerušen trest. Nejvyšší soud nyní rozhodne o stížnosti ministra spravedlnosti v této kauze.
O bouřlivých náladách kolem této kauzy myslím bylo řečeno a napsáno už dost. Proto zde vyjádřím pouze svůj osobní názor.
Pan Smetana se zachoval jako vandal. Poničil cizí majetek. Jestli u toho uvažoval, nebo spíš neuvažoval o tom, co dělá, netuším. Každopádně měl být potrestán. Za tím si stojím. Jediné, o čem bych snad mohl diskutovat, je výše trestu. Změnit sto hodin prospěšných prací při odmítnutí jejich vykonání za sto dní nepodmíněně mi přijde snad trochu příliš. Druhou věcí, která dnes myslím zbytečně, z důvodu nepromyšlení následku, byla účast Markéty Langerová, manželky politika Ivana Langera, na odsouzení Romana Smetany. Paní Langerová měla být od počátku z případu vyloučena pro možnost podjatosti.
O vandalismu pana Smetany svědčí i jiné skutečnosti. Pokud chtěl vyjádřit svůj názor na politiky a politické strany, mohl jít demonstrovat sám, nebo s nějakou větší skupinou občanů. Mohl se postavit s transparentem před sídlo vlády, vykřikovat hesla, nebo vytvořit petici s cílem začít stíhání některých politiků pro zločiny, o kterých je přesvědčen. Klidně si mohl nechat udělat, nebo sám vytvořit, velkou postavu ze slámy s tváří například už zmiňovaného pana Langera a na demonstraci proti němu ji hodit do Vltavy. On si ale vybral cestu překračující zákon. Následně na to se ukrýval a vyhýbal se nastoupení trestu.
Nyní se podle mého snaží jenom ze sebe udělat jakéhosi „lidového mučedníka“, což celkem bezpečně potvrdil tím, že se nechal zatknout na demonstraci odborů, které směřovala proti počínání této vlády.
Z celé situace však ve mně vyvstává ještě jiná myšlenka. Lidé schvalovali postoj pana Smetany, což mě tolik nepřekvapuje, pokud jsou proti současné vládě a na jejím místě by si představovaly někoho jiného. Spíše mě překvapuje schvalování činu pana Smetany. Ba co víc, otevřené výzvy k jeho napodobování. Cožpak nežijeme v právním státě, cožpak nemáme občanskou společnost? Všichni, kdo k tomuto vyzývají, by si měli uvědomit, že nelze brát spravedlnost do vlastních rukou. Je to totiž jeden z prvních kroků, který může postupně vést až k opravdu vážným útokům proti majetku a dokonce i zdraví lidí. Samozřejmě s ospravedlněním, že šlo o nepřítele (jestli demokracie, lidu, nebo svobody, to ať si každý vybere). Dokonce by mohla nastat situace, že člověka s jiným politickým názorem někdo napadne, protože měl jiný názor.
Pokud si kdokoliv v tomto státě myslí, že je ODS, ČSSD, nebo KSČM politickou stranou, kterou nechce v parlamentu, ať ji nevolí. A pokud chce opravdu její zmizení z politického spektra, ať koná mýtinky a přesvědčuje občany, aby tuto stranu nevolili. Ale ono je přeci jednodušší vzít fix a počmárat něčí majetek.
Skupiny, které se otevřeně hlásí k podpoře pana Smetany, jako například Přátelé Romana Smetany, se ohánějí na svých stránkách Listinou základních práv a svobod, především článkem 17, oddíl druhý, hlava II. pojednávající o svobodě. Měli by si ale také uvědomit, že v té samé listině, článek 11, oddíl první, hlava II. se píše: „Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu.“ Tedy i plakáty politických stran mají stejnou ochranu, jako například váš počítač, na kterém tento článek čtete.
Na závěr bych chtěl jenom apelovat na všechny občany tohoto státu, aby v případě, že nesouhlasí s nějakou politickou stranou, nebo s vládou, nebo se senátem České republiky, aby vyjádřili svůj názor zákonnými cestami a hlavně, aby byli aktivní a šli volit.