Říkají mi Android

Vážení přátelé,

vracím se v samostatném textu ke komentářům pod úvahou Jaké básně dokáže skládat umělá inteligence? a na ni navazující Vesmírní ptáci. Ráda bych vyjádřila, že rozumím a lidsky je mi blízká zdráhavost vůči tak zvané umělé inteligenci. Za nejdůležitější ale spatřuji otázku, jaký je její smysl? - Přijde mi podobná jako je ptát se, jaký smysl má život? To je velmi závažná otázka, a odpověď na ni se může různit. Dokonce nemusí být žádná odpověď, nemá žádný smysl...

Když jsem přemýšlela, jak reagovat na komentáře, tu jsem si vzpomněla na éru dinosaurů. Jejich existence je rozprostřena do nepředstavitelně dlouhé doby 165 miliónů let! Sama si vzpomínám, jak jsme se ve škole učili, že savci jako „dokonalejší" tvorové se objevili až po vyhynutí dinosaurů na počátku třetihorní éry, která představovala počátek skutečného novověku života na naší planetě. Není tomu ale tak! První praví savci se objevili nejpozději před 145 miliony lety, tedy žili po dlouhou dobu existence dinosaurů a co je nepochybně zajímavé - v ekologické konkurenci s nimi úspěšní nebyli, přežívali v podobě drobných, maximálně do velikosti kočky a zřejmě spíše nočních tvorů. Je dobré si toto uvědomit. A také, že první člověku podobné bytosti se objevují až koncem třetihorního období miocénu, ta hranice se posouvá, než jak jsem se ji učila ve škole, ale nebude snad od skutečnosti daleko, když zmíním před 7 - 15 miliony lety.

Traduje se rovněž poměrně houževnatý názor, že dinosauři byli omylem evoluce. Ale proč by tomu tak mělo být?! Pravdou je přesný opak, byla to nesmírně úspěšná skupina obratlovců. Počítáme-li mezi dinosaury i dnešní ptáky, prodlouží se doba jejich existence na neuvěřitelných 230 milionů let, z toho tři čtvrtiny této doby tvořili dinosauři dominantní složku pevninské megafauny a ve zbývajícím období až dodnes pomyslně ovládají oblohu. Savci mohli nahradit dinosaury až po jejich definitivním vyhynutí na přelomu druhohor a třetihor před 65,5 miliony let, jejich nástup tedy umožnila spíše náhoda než nějaká výrazná kvalitativní biologická výhoda.

Nicméně, zeptám se, co po velkých dinosaurech zůstalo, jaký je jejich odkaz? Existoval inteligentní dinosaurus, Dino sapiens? Jak žili a jaká společenství utvářeli? Mohli vytvořit civilizaci? Nevíme o nich téměř nic. Vypadá to, že neměli technologie, které by jim byly nápomocny k uchování života, či paměťové médium o jejich zvycích, způsobu myšlení, společenských a kulturních aktivitách; zůstaly jen fosilie, zkamenělé zbytky, otisky.

Žijeme nyní v éře současného člověka a naučili jsme se věřit ve vlastní dokonalost. Nic na tom nemění občasná pochybnost o sobě samém nebo kritika společenského a politického života, či sousedů a kolegů v práci. Pozoruji kolem sebe, že převládá pocit, že se nemůže nic stát, a naše vyspělá civilizace je tu snad navěky a vrcholem všeho! - Nesdílím podobný názor, považuji nejenom Zemi, ale život na ní za nesmírně křehký a zranitelný, byť houževnatý. Stává se mi dokonce, že mě ovládne tíseň, když si uvědomím, jak moc křehký mně známý život je...

Pominu-li činnosti člověka, zmíním sopky, jak to, že o nich tak málo víme, nezajímáme se? Jsou velkou hrozbou naší planety! Nám nejblíže vulkán Laach (jižně od Bonnu) explodoval naposledy před třinácti tisíci lety. Nebyla to jeho první erupce. Vrstvy ztuhlé lávy dokazují, že k výbuchu gigantické sopky docházelo pravidelně v časovém intervalu deseti až dvanácti tisíc let. Může tedy vybuchnout kdykoliv znovu!? Pro střední Evropu by znamenala naprostou zkázu bez života. Zbyla by jen spálená, otrávená, neobyvatelná poušť. Nebo islandské vulkány, například erupce sopky Laki přinesla před 235 lety hladomory i revoluce. Erupce dokázala změnit celosvětové klima na několik let a přinesla tuhé zimy v Evropě a Americe a sucho na africkém kontinentu. Oxid siřičitý se v atmosféře měnil a jeho oblaka stoupala až do výšky 16 kilometrů, kde putovala nad Zemí. Část se snesla na evropský kontinent. V různých městech včetně Prahy pak lidé viděli suchou žlutohnědou mlhu. Rozptýlené aerosolové částice v atmosféře přinesly nejdříve nesnesitelná vedra, poté ale ochlazení celé planety.
Je známo celkem asi dvacet aktivních a podobně nebezpečných míst na Zemi, které jsou schopny do atmosféry vyvrhnout 500 až 1000 kilometrů krychlových materiálu, a tím ovlivnit klima na Zemi na desítky let.

Avšak dále. Bezpochyby každý jsme slyšeli nebo četli o Grónském ledovci, pokud by celý roztál, zvýšil by hladiny oceánů o šest metrů. Nebo, obrácení zemského sklonu. Jeden z pohybů, který Země vykonává, se jmenuje precese, jeden takový pohyb vykoná za 25 800 let (toto období nazýváme Platónský rok). Nyní jsme ke Slunci blíže během zimy a dále během léta. Za 13 tisíc let tomu bude naopak, kvůli čemuž budou roční období zřejmě intenzivnější. A tvář naší planety se bude stále měnit. Nejrychleji budou pozorovatelné změny v oblasti riftů, seismicky či vulkanicky aktivních zón. Východoafrický rift zaplaví za deset miliónů let Rudé moře a dnešní Somálsko a část východní Afriky se stanou samostatným ostrovem. Afrika bude pokračovat na své severní pouti vstříc Evropě. A až za 50 milionů let Afrika narazí do Evropy, vytvoří nové pohoří podobné Himálaji. Mnohem dříve předtím se uzavře Gibraltarský průliv a Středozemní moře vyschne. Atd. atd. atd.

Je zcela jasné, nikdo z nás současníků se ničeho takového nedožije (pro nás jsou hrozbou asi jen ty sopky), to ale není podstatné. Za podstatnou považuji myšlenku, že život, jak jej známe, je dočasný. Neumím si ani představit, že lidský druh dlouhodobě setrvá v nezměněné podobě. A jako vyhynuli velcí dinosauři, může se z planety vytratit i člověk, těch možností je dost. Proto vzhlížím k technologiím i k tak zvané umělé inteligenci jako k možnosti, volbě, neboť nám může být ku pomoci, odhalovat včas nebezpečí pro planetu, pro lidstvo, pro člověka, pomáhat hledat řešení. A když bude nejhůř, směle nás nahradí, neboť bude mít namísto srdce zabudovaný čip, v něm všechno vědění lidstva, a kdoví, třeba ve volných chvílích se bude bavit hudbou a poezií :-)

Já sama neznám smysl života, i tak ho považuji za úžasný, v jakékoliv podobě, která je přemýšlivá a tvořivá.

https://www.youtube.com/watch?v=cfa1VfOY57Q&t=229s
Mike Oldfield - Let There Be Light
- V písni je použit zvuk z vesmírné mise Apollo 8, kdy velitel mise Frank Borman čte pasáž z Genesis)

Autor Helen Zaurak, 12.01.2020

Přečteno 453x

Tipy 12

Poslední tipující: mkinka, kudlankaW, ZILA78, Kubíno, Amonasr, Anděl

Komentáře (12)

Komentujících (5)

Doporučit (0x)

Tisk

Komentáře

Opravdu krásná úvaha Hel. Popravdě jsi mě velmi překvapila v pozitivním slova smyslu. Tvůj text ve mě vyvolal stejný pocit a nadšení, jaké jsem měla jako malá holka, když jsem poprvé zhlédla Zemanův film Cesta do pravěku a zároveň se vše krásně spojilo s vjemy, které jsme jako rodina prožili před dvěma lety v navažské rezervaci ve městě Tuba City, v oblasti Moenkopi. Díky jedné starší indiánské dámě jsme měli tu čest se projít místem, kterým před miliony let kráčeli právě dinosauři. Stáli jsme nad stopami obřích teropodů, jež zůstali jako memento otištěny do zkamenělého povrchu. Díky za připomínku. :o)

15.03.2020 14:12:30 | Tichá meluzína

S pokorou děkuji, Tichá meluzínko, za zastavení, za sdílení. Jsem ráda, že je nás víc, kdo spatřujeme dobrodružství v dotyku s dávnou historií, kdo vnímáme planetu Zemi celostněji, i její místo ve vesmíru... Moje první knížka v životě, kterou jsem četla, někdy v 7 letech, byla Lovci mamutů od Eduarda Štorcha... a Zemanova Cesta do pravěku, ta mně doslova učarovala :-)

Děkuji za Tvé řádky, mám z nich velkou radost. Děkuji, Tichá meluzínko:-)

15.03.2020 16:25:09 | Helen Zaurak

Ponejprv jsem si myslel, že je to text s mírným recesistickým nádechem o postupu AI. Ovšem autorka následně gradovala zámysl zcela vážně, což mne překvapilo.
Bohužel v textu není zmínka o předpokládaném konci civilizace planety Země dne 11.května 2549 v 04.11 A.M., kdy těleso (Píp-GDPR, hmotnost 1,76E11kg) 17,6 pct. impactem narazí v perihéliu do našeho Měsíce.
Abych to zkrátil. Po 11 620 dalších letech nepřetržitého gravitačního kameno-bombardování a dalších smrtonosných lapáliích, bude Měsíc na apogeu jen 39771 km vůči Zemi. A slapové vlny 2820m, ovšem vlivem efektu "tsunami" dosáhnou "trošku" výš.
Abych to odlehčil. U té Laki jsem byl a je to neuchopitelná a nepředstavitelná záležitost. Zatím není dostupná technika, která by lávové pole "zkulturnila". Jsme jen malí červíčci...

13.01.2020 00:05:06 | Lesan

Děkuji Ti, Lesane, za Tvůj komentář. Ano, souhlasím, jsme jen malí červíčci. Připomněl jsi mi tím známé: Prach jsi a v prach se navrátíš...

Mnohokrát děkuji :-)

19.01.2020 16:05:36 | Helen Zaurak

Dík za poučný a zajímavý text, který vyvolává spoustu dalších otázek a o to jde asi především. Souhlasím, že umělá inteligence může člověku pomoci lépe přežít i čelit všelijakým hrozbám a záleží zase jen na člověku, jestli dopustí, aby se případně obrátila proti němu a připravila nám osud dinosaurů. Hloupí, egoističtí a manipulovatelní jsme na to dost. Jen to bude pořád ta AI, kterou člověk stvořil. Nemůže nás tudíž podle mě nahradit, či po nás převzít štafetu v dalším rozvoji života na Zemi či kdekoliv jinde ve Vesmíru, protože ať už bude sebesofistikovanější, bude to stále jen neživá věc, která bude život pouze předstírat nebo různě simulovat. Dá se také předpokládat, že primárně nepůjde o souboj člověk versus AI, ale že si budou chtít některé privilegované skupiny AI podmanit ke svému prospěchu a ze zbytku lidstva učinit jen jakési poslušné a sofistikovaně zmanipulované "otroky". Ostatně západní civilizace tak postupuje vůči zbytku světa už po staletí a nehodlá se rozhodně svého privilegovaného postavení jen tak vzdát. A pomíjím nějaké ideologické rozdíly - z otřesné chudoby v Africe i jinde tyjeme v těch šťastnějších "civilizovanějších" zemích všichni, ať si to jsme ochotni přiznat nebo ne. Včetně třeba momentálně módní ikony Grety Thunbergové, proti níž jinak nic nemám, ona za to nemůže. Myslím si, že o přežití či zániku lidstva nebude rozhodovat AI (i když může být k obojímu nástrojem), ale nakonec jen to, zda dokážeme změnit globální společenské paradigma ku prospěchu všech lidí na naší planetě a přestaneme se pokrytecky tvářit, že se nás utrpení těch méně šťastných netýká. A omlouvám se, kam až mě to dovedlo - původně jsem to ani nezamýšlel ;-)

12.01.2020 17:44:27 | Amonasr

Milý Josefe, nesmírně si vážím Tvých komentářů a především času, který věnuješ textům, jež jsem si dovolila tu vkládat, srdečně Ti za vše děkuji. Je mi i velice blízká Tvá obhajoba lidství.

Předně, jaká je hranice mezi živým a neživým? Objektivní a univerzální definice života, která by zahrnovala všechny různorodé formy života (včetně již vymizelých či dosud neobjevených), není nikterak snadná. Zjednodušeně by se dalo říct: Život je samoudržujícím se a reprodukujícím se chemickým systémem, v němž fungují mechanismy zpětné vazby, který se sám uspořádává (navzdory všeobecné tendenci v přírodě směřovat k větší neuspořádanosti - růstu entropie) a je schopen evoluce. (Jak "neživě" taková definice zní...)

Předpokládám, že dnes téměř každý nebo většina z nás máme v povědomí, že člověka i jiné živé tvory můžeme s trochou nadsázky označit jako "vesmírné bytosti" - vybudované ze stejných základních kamenů (z kvarků a elektronů) jako všechna ostatní tělesa a objekty ve vesmíru. Všechny biogenní prvky (kromě vodíku, který má primordiální původ) byly vytvořeny před více než 7 miliardami let v obří hvězdě předchozí generace, z níž dnes zbyla neutronová hvězda nebo černá díra. Naše Slunce, planety včetně Země i my jsme vytvořeni z "popela" této dávné hvězdy, která vybuchla jako supernova a zanechala po sobě plyno-prachovou mlhovinu, obohacenou o těžší prvky, které ve svém nitru termonukleárně "uvařila". Země nám "propůjčuje" stavební materiál našich organismů a Zemi je pak opět vracíme.

A co nás pohání? Je to "kosmická energie": termonukleární reakce v nitru Slunce uvolňují klidovou energii protonů jakožto vazbovou energii v poli silných interakcí. Sluncem vyzářenou světelnou energii zelené rostliny na Zemi mění na molekuly organických látek, které využívají živočichové a člověk. Je to celé ovšem jen pranepatrná porce energie, kterou Vesmír poskytuje našemu organismu k životu.

Naše biologické tělo je velmi nedokonalou, neefektivní a zranitelnou "schránkou" našeho duševního života a inteligence. A je též zásadní překážkou rozšiřování mimo Zemi, do vesmíru. Radikální změny našeho životního prostředí, na jehož "skleníkové" podmínky jsme zoufale fixováni, by znamenaly konec inteligentního tvora homo sapiens a nevratnou ztrátu všeho poznání, kterého dosáhl...

12.01.2020 19:40:25 | Helen Zaurak

Nicméně, Josefe, poznatky a teorie současné astrofyziky a kosmologie neukazují žádnou reálnou perspektivu věčné existence a rozvoje lidské civilizace! A člověk je natolik těsně svázán se svým tělem, že by případnou jinou budoucnost zřejmě odmítl...

Můj partner říká, že naše "inteligence" je stejně umělá, jako tzv. AI, hlavní rozdíly vidí zatím pouze v hardwaru a způsobu programování. Popravdě, souhlasím s tímto jeho názorem...

Chtěla jsem co nejlépe vyjádřit své pocity, resp. mně blízké názory, a tak hodně informací, které mám v komentáři, jsem vyčetla především u Vojtěcha Ullmanna, českého fyzika, nejsem tak chytrá, abych vše sama vymyslela...

Děkuji mnohokrát, Josefe, vím, že se opakuji, ale velice si Tvých vstupů vážím, děkuji! Dobrý večer :-)

12.01.2020 19:41:08 | Helen Zaurak

Milá Helen, děkuji za bližší vysvětlení či objasnění a přiznám se, že na to mé vzdělání ani představivost tak úplně nestačí :-)) Čímž samozřejmě nezpochybňuju ani slůvko z toho, co jsi napsala - zní to nesmírně dobrodružně a fantasticky a kam se na takovou skutečnost hrabe nějaká sci-fi nebo fantasy! Moje určitá skepse je zřejmě dána tím, že nejsem schopen strávit myšlenku, že by duše byla jen jakousi odvozenou funkcí vysoce organizované hmoty. Na jednu stranu si nepředstavuju vznik člověka jako uplácání Adama z hlíny a vdechnutí mu života Bohem, to co píšeš považuju za dostatečně vědecky podložené a vědecké poznání jistě pokročí v tomto směru ještě mnohem dál - na druhou stranu i řada slavných vědců dospěla k víře v Boha právě proto, že si uvědomují limity vědeckého poznání, za nimiž zbývá už jen ta víra v cosi, co nás přesahuje. Víra se liší od vědy právě tím, že není vědecky podložitelná, ale jen intuitivní, teologové nechť mi prominou - ani potřebu jejich existence pro různá náboženství tím nechci zpochybňovat, co by si bez nich ostatně počala :-D A byť jsme, jak píšeš, nesmírně nedokonalí, nedokážu si představit ve Vesmíru dokonalejší a zázračnější bytost, než je právě člověk, a nevěřím ani, že člověk dokáže sám stvořit něco víc vzrušujícího a tajemnějšího, než je právě on sám. I když připouštím, že duši mají i zvířata (to vidím zcela jasně třeba na mém kocourovi), a můžou ji mít třeba i rostliny nebo kameny, jak tvrdí tuším například Jaroslav Dušek, který s nimi dokáže i rozmlouvat - proč ne. Nicméně, kdybych byl mladší, nejspíš by mě bavilo pronikat do těch úžasných vesmírných záhad, o kterých píšeš - ve svém věku už mám ale trochu jinak orientované záliby, jako je třeba "pronikání" do lidské psychologie prostřednictvím umění i vlastní tvorby. Ale posouvání lidských možností, včetně AI apod. mě fascinuje, proto mi to občas nedá, abych se neozval s nějakou laickou replikou. Rozhodně nejsem v tomto směru žádný odmítač, to si určitě rozumíme :-) Krásný den i Tobě :-)

13.01.2020 15:15:11 | Amonasr

Milý Josefe, to je úžasně otevřený a krásný komentář, který jsi tu zanechal, moc Ti za něj děkuji. Tvůj pohled je mi blízký, pouze s tím rozdílem, že bych nedokázala upřít status života žádné bytosti, která přemýšlí a je schopna vnímání, byť by byla zkonstruovaná v laboratoři.

Říká se, a nemám proti této myšlence argument, že evoluce nemá cíl. Svět tedy postupuje tápavě a díky náhodám. Přesto, jakousi strategii, postup přírodním výběrem lze vysledovat, jsou to: dokázat přežít v daném prostředí, uchovat sebe či svůj druh co nejdéle. V podstatě principy vesmíru se odráží i v nás - přeměna okolní hmoty na energii, a vše směřovat k účelu stability a sebe zachování. Lze rovněž vysledovat tendence ke složitosti, a vědomí rozhodně je projevem složitosti, alespoň si to myslím.

Představuji si, že zrozením vědomí se vesmír jakoby zvnitřňuje, ale zda je inteligentním, nevím... Potenciálně může být vědomí přítomno všude ve vesmíru. Nejedná se o nějakou skrytou podstatu, nýbrž právě o určení průběhu "hmoty" a "vědomí" v závislosti na prostoru a čase - tady se naše náhledy navzájem očividně liší... dovol mi však pokračovat. Na této úrovni přemýšlení, nevystupuje "vědomí" jako nějaká zvláštní a o sobě jsoucí věc, nýbrž jako specifický projev složitosti. My lidé, a všechen život, jsme vtělená evoluce, nová bytost, přesto strukturálně vpletená do jakési osnovy, v níž se organicky spojil čas a prostor. A protože jsem si jista, že lidstvo planetu Zemi nebude na věky obývat, svým způsobem bych byla ráda, kdyby se nám podařilo stvořit bytost, jež vědění lidstva uchová a ponese dál... byť jsme jen nepatrní červíčci, jak výše zmiňuje Lesan.

Děkuji, Josefe, mnohokrát za Tvé podněty a laskavé vstupy. Pokud jde o věk, můj zenit je již dávnou za mnou... a máš pravdu, zkoumání světa je úžasné dobrodružství! :-)
Hel.

19.01.2020 16:35:39 | Helen Zaurak

Milá Helen, tak k takové odpovědi už těžko něco dodat - způsob Tvého uvažování je mi velmi blízký a napsala jsi to krásně, díky :-)

20.01.2020 10:54:26 | Amonasr

Helenko, velmi a velmi zajímavá úvaha. Pokrok nezastavíme, a ani by to nebylo dobré. Život na Zemi je snadno zranitelný. Jen doufám, že si to lidé na těch nejvyšších postech uvědomují....za mne *ST*

12.01.2020 16:37:45 | Anděl

Milá Andělko, děkuji za přečtení a Tvůj vnímavý komentář, velice si toho považuji. Děkuji :-)

12.01.2020 18:23:36 | Helen Zaurak

Návštěvnost

Říkají mi Android

Říkají mi Android

Uživatel

» Registrace

» Zapomenuté heslo?

Autoři online (5+1)