Víra

Víra

Anotace: každý máme nějaký názor :-)

Kamarádka mi řekla, že nemohu věřit v Krista a zároveň v Budhu, že i když se v ledasčem shodují, v jiných názorech jsou v rozporu a pokud věřím v oba, jsem v rozporu sama se sebou. Ptám se tedy, pokud je pravda, že On jen jeden jest a nezáleží na tom, jak mu kdo říká, jsem v rozporu? Vždyť pokud všichni a všechno vycházíme z jednoho, proč nemůžu ctít Krista a Budhu najednou? Cožpak nemůžu mít více dobrých přátel, přestože je každý jiný? Nemůžu je mít ráda, takové,jací jsou, byť s nimi ne vždy souhlasím?
A pak tedy, kdo je více věřící? Ten, který uznává jen jedno náboženství se všemi jeho dogmaty, nebo ten, jenž uznává život, který mu byl dán, s veškerou polaritou dobra i zla? Myslím, že pokud lidé věří upřímně, pozitivně a od srdce, nezáleží na tom, v koho či v co. Víra je stavem mysli. Proto mi, prosim, nechte i Krista, i Budhu, i krásy všedního života. Díky.
Autor JEIDY, 07.03.2007
Přečteno 367x
Tipy 2
Poslední tipující: BArBArKO
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

V předchozím komentáři asi někdo nepochopil tvé dílo...
Já sám bych zašel ještě dál. Sám do kostela sem tam zajdu, když mi zbude čas, jen se nedržím pravidel, které si lidé dříve vystavili, aby církev přežila. Jsou postavené na strachu. Viděl jsem na vlastní oči kolik nepříjemností byl mladý člověk schopen způsobit tím že "ještě nebyl v kostele a je neděle" nebo "je přeci půst a něco se musí obětovat" (nebo někdo). Ale většina lidí na druhou stranu se stydí do kostela jít, protože tím by se vlastně hlásili k něčemu, čemu nevěří. Jakou mám pak výhodu, když se ráno můžu pěkně uvolnit a přijdu do společnosti příjemných lidí... a věřím v ježíše? je mi úplně jedno, jestli byl a nevěřím že by byl rozdíl mezi ním a buddhou. Oba byli stejnlu měrou lidé. Stejnou měrou jako vy i já. A jestli dělali nebo zažili zázraky? Proč ne... Můžu říct, že víra mě drží při životě a bez ní bych nebyl nic. A v co věřím? Na to jsem se nikdy neptal a ptát se nechci. Jsem šťastný? Právě proto.

23.04.2007 23:16:00 | Shizunk

Ježíš je Boží Syn, Budha je "jen" člověk. To je ten propastný rozdíl. Budha je skvělý, byl to dobrý člověk, dovedl k cíli zajímavou cestu životem. Ale je to "jen" člověk. Přes veškeré poznání, veškerou nirvánu, je to pořád jen člověk. Ale Ježíš? To už je jiná. Vyber si, od koho se chceš učit. Od Budhy, který je omezený, protože je jen člověk nebo od Ježíše, který je pánem všeho? Od Budhy, jehož láska je nedokonalá nebo od Ježíše, jehož láska hory přenáší? Od Budhy, který dosáhl nirvány nebo od Ježíše, který tě zve do nebeského království? Budha je v pohodě, ale je to člověk. Nikdy tě nemůže dovést tam, kam tě dovede Ježíš. Protože Ježíš je cesta, pravda a život. Kdežto Budha pouze našel Boha v nirváně. To je obrovský rozdíl. Skrze Ježíše je cesta jasnější, přímější, láskyplnější a doknalejší. Každopádně ti nic nevnucuji, volba je na tobě. Bůh dal každému z nás svobodu rozhodování. Jen si musíš vybrat. Já jsem Budhu vyhodil ze svého domu a předal jsem své srdce do opatrování Pánu Ježíši. A rozdíl je úžasný....

S požehnáním

14.03.2007 21:16:00 | Hippy

Jdeš správnou cestou. Cest je mnoho, ale všechny končí v Jednotě. Ber si od každého mystika něco, duchovní cestu si lze volit v průběhu života. Lze jít cestou Buddhy, po čase zjistit, že ta cesta je nevyhovující a jít cestou křesťanskou, tzn. cestou odevzdání (Bhaktijóga). Takže nevěř těm, co říkají, že to nelze, oni sami neví, co lze. Naopak když jdeš ke kořenům nauk, zjistíš, že všechno je mnohem hlubší než jak si to spousta lidí vykládá.
Nakonec cesty je stejně nutné se víry zbavit, aby se došlo ke konečnému osvobození, to jest zanechání všeho, to je pravé odevzdání, to všechna náboženství na konci spojuje, je to tzv. duchovní smrt.

13.03.2007 18:35:00 | Dao de

Ta úvaha je krátká a výstižná. Není v silách člověka vše do detailu pochopit a ten, kdo se drží dogmat, tak si dělá vše jednodušší a tím o mnoho přichází. A tak myslím, že pokud se to nezvrhne v sezení na dvou židlích, to kvůli těžení výhod a zavrhování nevýhod, tak se to dá považovat za přijetí pestrobarevného života do své duše.

07.03.2007 13:11:00 | Vendelín

ALe jo, pokud si jenom tak bokem přečteš pár myšlenek od Budhy i Krista, tak je můžeš považovat za své i dohromady. Ale pokud bys obě náboženství studovala do hloubky, a tím myslím opravdu do hloubky a snažila se najít pravdu a podstatu, pak bys zjistila, že obě náboženství (přes společné vyústění, společné myšlenky i společné cíle) jsou značně rozdílná. A stejně jak ty říkáš, že můžeš mít víc přátel, byť je každý jiný, pak náboženství spíše znamená cestu k cíli. A stejně jako můžeš jít jenom jednou cestou, stejně tak můžeš mít jenom jedno náboženství. Nábožeství naznačuje cestu k cíli. Nemůžeš jít půlku trasy po budhistické cestě a pak najednou přeskočit na křesťanskou. Každá vede jinudy. Ano, někdy se potkávají, dokonce chvíli jdou společně, ale nakonec se rozdělují a každá k cíli smřuje jinak. A až dojdeš tak daleko, budeš se muset pro jednu rozhodnout.
Čili klidně věř v Budhu i Krista, ale jednou se můžeš dostat tak daleko, že is budeš muset vybrat jenom jednoho z nich. A pak si hlavně vyber správně. A pokud tak daleko nedojdeš a nebudeš si muset vybrat, pak se ani dedostaneš do cíle...

07.03.2007 09:01:00 | Daniel S.

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí