Komunistické dítě aneb Jak se žilo dětem narozeným před rokem 1989...

Komunistické dítě aneb Jak se žilo dětem narozeným před rokem 1989...

Anotace: Ano, jsem dítětem komunismu. I když vlastně doznívání komunistických idejí znám jen z vyprávění a z hodin dějepisu. Narodila jsem se totiž začátkem června roku 1988.

Takže vás jistě nepřekvapí ani fakt, že "sametová revoluce" je pro mě jen jednou velkou neznámou - tedy až na těch pár informací, které si z hodin dějepisu pamatuji. A jelikož tomu letos bude přesně 20 let, co padl komunistický režim, napadlo mě trošku vám přiblížit moje dětství.

Mamina mi říkala, že v době sametové revoluce stávala s kočárkem - ve kterém jsem si hověla já - frontu na banány. V dnešní době obchodních řetězců je to dosti nepředstavitelné, že?
Ve svých 2 letech jsem dostala první pseudo-riflovou soupravu, ve které jsem stála v blescích fotoaparátů svého otce. V té době vznikly první barevné fotografie v historii naší rodiny.
K pravidelné odpolední svačině jsem dostávala Pařížanku - podle mého názoru - nejlepší věc kašovité konzistence, jaká kdy existovala. Pokaždé jsem se olizovala až za ušima, ale před pár lety mé chuťové buňky byly o tuhle pochoutku ochuzeny! Přestala se vyrábět. Proč?! Jaká škoda! Myslím, že i dnešní děti by tu úžasnou chuť měly zažít... O dost přicházejí. Kam se na Pařížanku hrabe dnešní přesnídávka!

Jako malá jsem si stavěla komíny z dřevěných kostek a byla jsem nesmírně šťastná. Ale asi v 5 letech jsem dostala svojí první stavebnici CHEVA! To bylo něco! CHEVA se sice vyrábí dodnes, ale v té době to prostě byla bomba.
Do školky jsme chodili v tričku, v silných punčocháčích, které nám držely kšandy s Mickey Mousem, a klasických bačkůrkách. Do pusy jsme si cpali žvýkačku Pedro - její chuť byla po chvíli pryč; myslím, že měla červený obal s chlápkem v sombréru a uvnitř byla samolepka se Želvami Ninja či třeba "ufonem" Alfem.
Ještě jako malá jsem zažila Céčka, ze kterých jsem se snažila udělat co nejdelší řetěz. Ve škole jsme později kšeftovali s Pogy a s kartičkami hokejistů, po chodbách jsme házeli hopíky. V pozdějším věku se ke mně dostala i Rubikova kostka.

Ve škole jsme na tělocvik chodili ještě v červených a modrých trenýrkách a bílém nátělníku. Místo dnes již velmi oblíbených tenisek jsme nosili klasické cvičky.

V televizi v době mého dětství běžel nedělní pořad pro děti, který se jmenoval "Jů, Hele, neděle" nebo tak nějak. Také jsem sledovala Magion a tuším, že i Včelku Máju a také si vzpomínám na zfilmovanou Pipi dlouhou punčochu. Později k nám pronikly Disneyovky jako např. My z Kačerova, Gumídci, Chip a Dale, Medvídek Pů atd.
Z literární tvorby se ke mně dostal Milerův Krteček, Sekorův Ferda Mravenec, Říhova Honzíkova cesta, Heidi - děvčátko z hor a Pipi dlouhá punčocha. Z časopisů to byl například Čtyřlístek, ABC, poději i Méďa Pusík.
Měla jsem ráda hudbu - pokud se tomu tak v té době dalo říkat - nejoblíbenější byla klasická kazeta Šmoulů a Toma & Jerryho, později to byli Kelly Family, Spice Girls, Backstreet Boys, Britney Spears či Lunetic a Holki. Ach, kolik se toho změnilo...

Vzpomínáte? Ano, vzpomínky jsou věčné... Vzpomenete si ještě na jiné produkty té doby? Pokud ano, dejte mi vědět, abych si oživila vzpomínky.
Autor Mademoiselle Drea, 08.02.2009
Přečteno 831x
Tipy 13 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Jeněcovevzduchukrásného, Aťan, Bíša, Anita Buchtová, malý lachtánek, Aker, V.N.Losinský, Romana Šamanka Ladyloba
ikonka Komentáře (10)
ikonka Komentujících (9)

Komentáře

Koukám na tvou už postarší úvahu o dětství. :-) Taky mně to hodilo do dětství... ale pokud mám zavzpomínat i na komunisty, tak jsem se do dneška z toho ještě nevzpamatoval. :-))

V roce 1968 mně bylo 14 let, Rusová nás přišli "osvobodit", a čeští bolševici se potom ukázali jako dost bezcharakterní stádo. V 80 letech jsem podepsal Chartu... a pak s nima byla ještě větší legrace..:)

21.02.2012 17:54:14 | Aťanreagovat

To naprosto chápu. ;) Bohužel jsem z mladšího vrhu a tuhle éru jsem nezažila. Každý ať si na komunismus udělá svůj obrázek. Bylo fajn, že za komunistů musel pracovat každý a nějaký státní dluh vůbec nebyl. Tedy to mi alespoň vyprávěl můj dědeček. Teď to jde do kopru čím dál tím víc. A když na to pomyslím, je mi zle. Aby se dneska člověk bál pořídit si děti.

21.02.2012 18:01:38 | Mademoiselle Dreareagovat

To je pravda, dřív to byl ideologický marast, odlišný názor od stranického se trestal. Pak to přešlo do marastu mafiánského, kdy si svobodně můžu jezdit kam chci, říkat co chci, ale mafiáni daňové poplatníky dokážou oškubat na kost. Letos by se to mělo zlomit, tak drž palce..:)

21.02.2012 18:13:59 | Aťanreagovat

Vlastně, ač mladá Něco už pamatuješ...:)))

08.01.2011 12:10:00 | Veselý Drakreagovat

Jo, v roce 1988 se nevědělo co se uděje, ale děti komunismu nebyly vychovány v kapitalismu, takže by pasoval spíš rok narození 1978.

10.05.2010 12:52:00 | Lilien

Dnes je to samá chemie...

12.12.2009 15:37:00 | Bíšareagovat

Rodiče také někdy vyprávějí :-)
- v dnešní době se to zdá neuvěřitelné...(zlatý kaufland :-))

09.04.2009 09:02:00 | Jessi.Lreagovat

Úplně jsi mi vykouzlila úsměv na tváři. Dětství před těmi nezkutečnými roky bylo krásné hlavně tím, že bylo poklidné. Nikam se nespěchalo.

Já osobně si z dětsví pamatuju:
- Ostraváčka (nedávno jsem ho našla v chlaďáku, tak jsem ho samozřejmě koupila, ale ta chuť už je jiná),
- kuličkové žvíkačky různých barev (modrá, bílá, červená, oranžová, zelená a žlutá) na přesný název už si nevzpomínám, ale všechny chutnaly stejně jako Pedro,
- pendreky z lékořice (ty jsem fakt milovala),
- Míšu (ten tvarohový nanuk prostě miluju),
- Pohádkové čokoládky od Orionu, ve kterých byly princezny a o k nim patřící pohákový příběh,
- PEZ (takové malé bonbónky snad z cukru),
- korále ze stejným složením jako měly PEZ (byly na kloboukové gumičce a nosily jsem je na krku),
- jahodový jogurt ve skleničce (nevím, co to bylo za značku, ale byl skvělý a stál necelé dvě koruny!),
- Tatranky (nedávno jsem je zas potkala v Albertu, tak jsem samozřejmě neodolala a samozřejmě nesklamaly),
- žlutá limonáda (v malé sklenené flašce, snad 3 dcl),
- šmoulová zmrzlina (v nebezpečně modrém odstínu),
- Beskydky (ty jsou i dnes, ale jsou to snad jediné bonbóny - ještě s Hašlerkami, které miluju od jakživa).

Vzpomínám si, že největší zážitek pro mě byl, když strýček, který bydlel v Západním Německu přivezl Kinder čokoládu a medvídky Harribo (dnes jsou pro nás samozřejmé, ale v roce 1991 to byl hotový poklad!).

A na základce jsem asi nejvíc šíleli kvůli Tamagoči.

Je vůbec možné, že skoro celé naše dětství je poskládáno z výrobků, které už nejsou na trhu? To poznání skoro bolí.

ST za senza nápad a za popud k tomu, abych si vzpomněla na chutě dětství.

06.03.2009 21:50:00 | Anita Buchtováreagovat

Je to tak

19.02.2009 10:12:00 | malý lachtánekreagovat

Moc pěkné. Diký tomuhle dílku jsem si hezky zavzpomínal na období, které se už skoro vytratilo z mojí paměti. :-)

14.02.2009 00:47:00 | Akerreagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter