Komunistické dítě aneb Jak se žilo dětem narozeným před rokem 1989...

Anotace: Ano, jsem dítětem komunismu. I když vlastně doznívání komunistických idejí znám jen z vyprávění a z hodin dějepisu. Narodila jsem se totiž začátkem června roku 1988.

Takže vás jistě nepřekvapí ani fakt, že "sametová revoluce" je pro mě jen jednou velkou neznámou - tedy až na těch pár informací, které si z hodin dějepisu pamatuji. A jelikož tomu letos bude přesně 20 let, co padl komunistický režim, napadlo mě trošku vám přiblížit moje dětství.

Mamina mi říkala, že v době sametové revoluce stávala s kočárkem - ve kterém jsem si hověla já - frontu na banány. V dnešní době obchodních řetězců je to dosti nepředstavitelné, že?
Ve svých 2 letech jsem dostala první pseudo-riflovou soupravu, ve které jsem stála v blescích fotoaparátů svého otce. V té době vznikly první barevné fotografie v historii naší rodiny.
K pravidelné odpolední svačině jsem dostávala Pařížanku - podle mého názoru - nejlepší věc kašovité konzistence, jaká kdy existovala. Pokaždé jsem se olizovala až za ušima, ale před pár lety mé chuťové buňky byly o tuhle pochoutku ochuzeny! Přestala se vyrábět. Proč?! Jaká škoda! Myslím, že i dnešní děti by tu úžasnou chuť měly zažít... O dost přicházejí. Kam se na Pařížanku hrabe dnešní přesnídávka!

Jako malá jsem si stavěla komíny z dřevěných kostek a byla jsem nesmírně šťastná. Ale asi v 5 letech jsem dostala svojí první stavebnici CHEVA! To bylo něco! CHEVA se sice vyrábí dodnes, ale v té době to prostě byla bomba.
Do školky jsme chodili v tričku, v silných punčocháčích, které nám držely kšandy s Mickey Mousem, a klasických bačkůrkách. Do pusy jsme si cpali žvýkačku Pedro - její chuť byla po chvíli pryč; myslím, že měla červený obal s chlápkem v sombréru a uvnitř byla samolepka se Želvami Ninja či třeba "ufonem" Alfem.
Ještě jako malá jsem zažila Céčka, ze kterých jsem se snažila udělat co nejdelší řetěz. Ve škole jsme později kšeftovali s Pogy a s kartičkami hokejistů, po chodbách jsme házeli hopíky. V pozdějším věku se ke mně dostala i Rubikova kostka.

Ve škole jsme na tělocvik chodili ještě v červených a modrých trenýrkách a bílém nátělníku. Místo dnes již velmi oblíbených tenisek jsme nosili klasické cvičky.

V televizi v době mého dětství běžel nedělní pořad pro děti, který se jmenoval "Jů, Hele, neděle" nebo tak nějak. Také jsem sledovala Magion a tuším, že i Včelku Máju a také si vzpomínám na zfilmovanou Pipi dlouhou punčochu. Později k nám pronikly Disneyovky jako např. My z Kačerova, Gumídci, Chip a Dale, Medvídek Pů atd.
Z literární tvorby se ke mně dostal Milerův Krteček, Sekorův Ferda Mravenec, Říhova Honzíkova cesta, Heidi - děvčátko z hor a Pipi dlouhá punčocha. Z časopisů to byl například Čtyřlístek, ABC, poději i Méďa Pusík.
Měla jsem ráda hudbu - pokud se tomu tak v té době dalo říkat - nejoblíbenější byla klasická kazeta Šmoulů a Toma & Jerryho, později to byli Kelly Family, Spice Girls, Backstreet Boys, Britney Spears či Lunetic a Holki. Ach, kolik se toho změnilo...

Vzpomínáte? Ano, vzpomínky jsou věčné... Vzpomenete si ještě na jiné produkty té doby? Pokud ano, dejte mi vědět, abych si oživila vzpomínky.