Rozhodnutí

Anotace: Kdyby snad jen trochu pochopil...

Kdysi jsem stávala na rozcestí, kde jsem po každém příchodu, měla možnost volit.
Jedno rozhodnutí mi ale změnilo cestu na celý život.
Odvíjeli se od něho další a další volby. A při každém rozhodnutí jsem se ohlédla zpět. Zdálo se, že každé nepatrné pochyby a kousky skládanky jsou ty nejdůležitější.
Se smutnou vráskou na čele jsem ale musela kráčet kupředu, snažit se nemyslet na to co bylo, co by mohlo být a co už nikdy nebudu moct zažít.

Dnes po pár letech a doufám, že o něco moudřejší, stojím u dalšího rozcestí, u další nutné volby.
Odejít?
Zůstat?
Snažit se?

Tolik otázek, které jedno rozhodnutí rozpoutává. Ale kde je ona, ta správná odpověď?!
Radí mi každý, ať už pro jeho dobro, pro jiné a nebo pro to mé. Ale v téhle situaci ani já nevím co by bylo nejlepší. Co by mohla být správná volba.

Rozhoduje maličkost, hádky, hloupé narážky i nemoc, která mě teď provází.
Bojujeme tu každý svou malou bitvu, kterou ale nikdo nemůže vyhrát. Nebudu vítězem ani já, ani on.. nikdo. Stali jsme se vězni sebe sami. A klíče, které jsme dali nepříteli byli ztraceni.
Postupem času, jsme ostatním válečníkům začali ustupovat, aby nezranili nás ani sebe. Bohužel zraněním se nedalo vyhnout.

Pět let.

Teď je ticho. Válečníci v úkrytech ošetřují rány, opravují zbraně. A v téhle chvíli mi dochází, že mi nejsme bojovníci z válek. Ani generálové. Jsme čtyři lidé co spolu musejí žít.
Ať už svou vlastní volbou nebo kvůli ostatním, kteří před mnoha lety věřili, že to je správné.
Bohužel mou ránou z těchto bitev nejsou ty drsné jizvy na tváři. Ale jedna velká schovaná a každou chvíli mě dusí.
Možná je na tom hůř, ale on si svůj podíl nese a zaslouží. Já už ho nedokážu nést, protože pokaždé když vejdu do domu, cítím, že je zas o něco těžší.

Vím co bych měla udělat, ale já tě tu prostě nechci nechávat.
Bojím se o tebe. Bojím se, že to nezvládnu.

Dnes tu sedím a snažím se utírat si slzy, aby je někdo nezaslechl.
V hlavě přemýšlím o možném bydlení. A jak bych to mohla zvládnout.
Slyším tvou první odpověď, když jsme ti řekla, že by to bylo lepší.

A i když vlastně nejsem plně rozhodnutá....
vím jediné....

Nemůžu tu zůstat. Je mi líto tati..