Člověk není jen tvář,ale i duše

Anotace: .....o tom,co je to člověk....

Člověk…..to je někdo koho potkáváte na každém rohu,každý den,každou chvíli a přitom nevíte jaký je-nedokážete jednoznačně říci zda je to lump či milosrdný pán.Má mnoho podob,výrazů,úsměvů,pohledů.Je to složitá mozaika jejíž součástí je každý z nás.Všichni se podílíme na všeobecné představě „člověka“.
Existuje vůbec člověk jako fyzická osoba?Určitě by vaše odpověď byla ano,vždyť všichni jsme lidi,hmatatelná osoba sama o sobě,ale zkuste se zamyslet nad tímto pojmem jako nad jedním,jedinečným exemplářem-dalším Adamem,ale bez tváře.O člověku se sice mluví v jednotném čísle,ale myšleni jsme my všichni,proto teď zkusme vypustit to podsouvající se množství.A zjistíte,že poté ona „osoba“ ztrácí svůj hmatatelný obal.Je z ní jen směs bouřících se citů nevyzpytatelné podoby.Zdá se snad,že ztratila i svou podstatu,ale tak to není,ztratila jen svou masku,která ji dělá méně zranitelnou,která ji schovává před světem a jeho krutostmi.K čemu je vlastně tvář?Možná,že se díky ní poznáte v zrcadle,ale každý,kdo umí aspoň trošku vnímat by se poznal i bez ní,poznal by se díky tomu,co by cítil.
Proč si tedy pod pojmem člověk opravdu nepředstavit lidskou bytost bez tváře?Vždyť poté by toto slovo nabylo jiného daleko čistšího významu.Dávno se do naší společnosti vžilo nepsané pravidlo,že nezáleží na tom,kdo jste,ale na tom,co máte na sobě.Všichni ti,co se snažili o vnucení takovéhoto v naší době už ani ne fámu museli být ne odvážní a revoluční,ale bázliví a stydlivý,možná se báli toho,jak by je svět bral takové jací opravdu byli,ale pak zde nastává otázka zda měli tu čest poznat,co znamená svoboda.Svoboda projevu,ale ne toho slovního,projevu našich duší-nás.Vždyť tou nejodvážnější a nejrevolučnější věcí je být sám sebou navzdory trendům,klepům a pokroku.
Člověk totiž není jen tvář,ale i duše.