Bez názvu a bez významu
Bez názvu a bez významu
Nebudu předstírat, že to bylo vnuknutí či empatie, co mě dohnalo zamýšlet se tímto směrem. Byla to spíš dlouho táhnoucí se bolestná krize. Jedna z těch, co se přikradou a těma odpornýma špinavýma prackama vás mačkají na zeď plnou významných i nic neříkajících nápisů, podpisů a ornamentů, dokud jim nedáte, co chtějí. Ale co vlastně chtějí? Ví to někdo? Já ne a možná proto mi ta její škrtící ruka vrostla do těla. Co teď? Co dělat v situaci, kdy všechno, co by mohlo pomoci bude zaručeně špatně? Nedělat nic? Ale to je přece taky nemožné. Nedělejte nic a roztrhá vás to zevnitř /ať je to duše, svědomí, bolest, naděje... cokoliv/. Nebudete se sebou moct vydržet, budete se nenávidět za tu neschopnost...
Tak co uděláte?
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Tak nejdřív bych Ti chtěla poděkovat, protože jsi jediná, kdo mi odpověděl.
Měla jsem stejný názor jako Ty...Jasně, můžeš se nechat roztrhat a někdy to asi ani jinak nejde, ale já jsem zjistila, že to, co bylo u mě nejhorší, byla lež. Lhala jsem si, bála se řešení, které by mě v jednom ohledu zbavilo naděje a v druhém by mi ji zase vrátilo...bylo to těžké, ale já nakonec řekla pravdu. Pravda je nejlepší zaklínadlo na světě /a když ji řekneš, tak Tě nepodrazí/
01.09.2007 17:19:00 | JamieJ
co uděláme?.....necháme se roztrhat, protože jsme stejěn tak moc bezmocní, že to vlastně ani jinak nejde.....protože jsme tak maličcí oproti té "velké ruce" co nám roste z břicha....a co ty?...máš na to nějakou odpověď?
01.09.2007 15:23:00 | Lisa Kloboučková
