Můj svět

Anotace: Myslím, že to má nejblíž k úvaze, ale klasická úvaha to není.

Začíná jaro a můj život se pomalu mění. Ptám se sama sebe, co bude dál. Již za pár týdnů mě čeká maturita. Co však dál, po matuře?? Některé mé sny se pomalu bortí. V takových chvílích, plná pochybností, utíkám do mého vnitřního světa. Schovávám se ve svých myšlenkách. Tam jsem šťastná. V mém světě nemám strach, co bude dál. Ten si utvářím ve své hlavě a pouštím tam jen to, co chci. V mém světě se mi plní všechna má přání. Nemusím se bát, že by mi ho mohl někdo narušit. Do mé hlavy mi nikdo nevidí a vlézt mi do ní taky nemůže.
Problémy, které v běžném světě řeším - a bohužel né vždy s úspěchem - se do mého světa nedostanou. V mém světě mě nic nebolí, ani netrýzní. Můj malý soukromý svět patří jen a jen mně a nikdy do něj nikoho nepustím. Nemusím se bát, že bude zničen válkou nebo otráven sobeckostí, nenávistí a závistí ostatních lidí. V běžném životě se trápím, strádám, nebo mě něco bolí. Do mého soukromého světa však mají tyto věci vstup zakázán. V mém světě ani nejsou zlí lidé, kteří mi v běžném životě tolik ubližují. Svůj svět si otvírám pouze, když jsem sama. Někteří lidé se samoty bojí, já se však nebojím, mnohdy ji dokonce vyhledávám. Někdy může samota bolet, jindy však léčit. V dnešní době už však samota téměř neexistuje.
Zkuste si někdy vypnout mobil, sbalit si jídlo a na 1 den vyrazit někam do přírody. Někam, kde víte, že nikoho nepotkáte. Zkuste to vydržet a nevzít si s sebou žádnýho diskmana ani nic podobnýho. Vydržíte to?? Pokud ano, tak jste 1 ze 100 a můžete na sebe být pyšní. Dnešní lidé se bojí být sami. Proč to tak je?? Bojí se snad být sami se svými myšlenkami?? Ale může snad někdo utéct před svými myšlenkami??
Bylo by tak krásné najít si takový malý svět sám pro sebe. Svět s vysokými zasněženými horami, věčně zelenými loukami a v dáli za modravým obzorem s šumícím oceánem starým a moudrým jako svět sám. Snový svět, kde jsi jenom ty a ničím nenarušená příroda, ale takový svět neexistuje. Můžu si pouze stvořit svět ve své hlavě a v něm se skrýt před skutečným světem. Ne všichni si však takový svět umí vytvořit. Těm, kteří to neumí, rozhodně nezávidím, protože ti se nemají kam skrýt nebo kam utéct před bolestí, zklamáním a dalšími ošklivými věcmi. Ale nejvíc ze všeho bych si přála, abych si takový svět nemusela nikdy vytvářet.