23.7. - Vzkaz v lahvi

23.7. - Vzkaz v lahvi

Anotace: ...beru sám sebe jako inteligentní bytost s duší klauna, která mě neustále nutí v nejdůležitějších chvílích vše zpackat..... Jim Morrison. Nevím, jestli to je úvaha - spíš vzpomínka. Prosím, nemusíte dávat body, nemusíte nic psát - je to jen vzpomínka.

Ležím na zemi a fetuju kouř hudby. S narkomanskou posedlostí se oddávám šíleným zvukům Hendrixovy hysterické kytary. Elektrické tóny s neuvěřitelně zpomalenou aktivitou dopadají na podlahu. Nesmrtelná sóla dráždí všechny mé smysly k podivné energické nečinnosti. Trochu absurdní pocit.

Venku za okenní klecí silnice pukají nudou, vytvářející
tak originální trhliny na až příliš celistvé asfaltové jednotvárnosti.

Nádherná černá muzika svádí k podivným mikroklimatním snům a svojí syrovou dokonalostí staví vzdušné pomníky uniformní originalitě. Ostatně nedělá to jen Hendrixova muzika. Přesně takhle kouzlil i mladý doorsový princ Jimi Morrison.

V genetické pustině citové podvýživy mého vědomí snažím se naškrábat pár veršů o taky tak bláhovém krásném princi v otrhaných džínách. O člověku, který mě kdysi naučil žít tak, jako by byl poslední den života. O člověku, který nade vše miloval život a strašně se bál smrti. O člověku, kterého jsem milovala. Nejde to. Nemůžu.

Vzpomínky se rozlétly jak vyplašení ptáci po výstřelu. Je mi zase osmnáct a ty máš ty nejkrásnější dlouhý vlasy. Sedíš u zrcadla v mém zatím dětském pokoji a usmíváš se tak, jak jsi to uměl jenom ty. Vzpomínám si na tvou větu "Neboj, holka tohle nějak zvládnem". Říkával jsi jí vždy, kdykoliv mi bylo smutno.

Vzpomínám na tu poslední hádku. Na hádku, která byla příčinou toho, že tady dneska nejsi. Na hádku, kvůli které mě vždy v tento den provází bolavá nenávist tvých blízkých.

Muzika dohrála. Ozvalo se zapraskání těsně u dveří, u okna u stěny a pomalu, téměř neslyšitelně se přibližuje. Stačilo by natáhnout ruku, otočit se, podívat se do zamlženého okna a viděla bych, kdo tam stojí. Kdyby tam někdo stál, kdyby jsi tam stál ty.
Neotočím se, snad abych nepřiznala, jak je mi prázdno. Takový divný pocit. Zalézá všude do všech skulin, zaprášil nábytek, malátně se roztahuje po celém pokoji.

Teď někde bouchly dveře. Čísi kramfleky s netušenou něhou seběhly schody. Asi bych se měla bát - prázdnej byt. Asi jsem ani nezamkla. Je mi to jedno. Dívám se do monitoru, ale nic nevidím. Tápu kolem sebe, ale marně... nenacházím tvé tělo, jak by teď už bylo jiné, známé do všech podrobností. Bavilo mě pozorovat, jak spíš - schoulený jako malé dítě s trochu zamračeným čelem. V takových chvílích jsem tě strašně milovala.

Odcházels a vracel se, jak tě napadlo. A pak ses jednou nevrátil. Jen tak, bez vysvětlování. Chtěla jsem tě najít, zeptat se proč? Ale ty už jsi tu nebyl.

Chce se mi brečet, i teď po těch letech. Ne, už mi nechybíš jako tenkrát, už jsem se naučila žít i s tím pocitem viny, který cítím. Už je to tak strašně daleko. Už mi zbyl jenom tenhle den. A víš co? Mám ještě ten řetízek s křížkem, cos mi dal. Na hrob už nechodím. Promiň. Nějak nemůžu. Chci si tě pamatovat živého před tím zrcadlem. Vidíš, to už vlastně taky nemám.

Vstávám. Nalívám si trochu vodky do hrníčku. Ano je to ten, který jsem ti koupila v Praze na pouti. Je to ten, co už nemá ouško - můj nejmilejší. Piju a těším se na zítřejší ráno. Prý má svítit slunce.
Autor Lucie Teru, 23.08.2007
Přečteno 652x
Tipy 44
Poslední tipující: TetaKazi, jehlaspichlas, BArBArKO, jedam, Divoženka1, HarryHH, simsa, Judita, Kapka, J.Švihovský, ...
ikonkaKomentáře (14)
ikonkaKomentujících (12)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře

Mělo to melodický spád, jako bych poslouchal Kurta
Cobainea (nevím, zda je to správně napsaný) nebo
Iron Maiden - Brave new world s písničkou Ghost of
the navigator.

Některé věci se nedají zapomenout, postupem času blednou, zdaj se nám nejlegračnější jako nejveselejší
vtip na světě, smějeme se a děláme si z něho prču,
dokud ho nepošleme do háje.

14.10.2010 20:36:00 | jehlaspichlas

vlastně nemám co napsat snad že děkuji jsi neskutečná někdy je potřeba hodně síly k žití

15.02.2010 07:13:00 | Divoženka1

báseň v próze, sladká,krásná, temná nevýslovně smutná.

01.12.2009 12:09:00 | simsa

Omlouvám se,Luci,netušila jsem,a je mi líto,že jsi si něčím takovým musela projít...ztráta blízkého člověka a v tak mladém věku,to musí s člověkem opravdu zamávat...s věkem té čistoty duše i těla nějak ubývá,v útlém věku vidíme přímočařeji,budˇje něco bílé nebo černé,s věkem a zkušenostma těch barviček přibývá...a mezi dobrem a zlem přibude mnoho podstupínků...muselo to být zlé,věřím,že to nemůže přebolet nikdy...píšeš moc hezky-procítěně,srdíčkem...přála bych Ti hodně lásky!!! Lucka

08.09.2008 19:13:00 | Bačkorka

toto je pohádka.dobře . ú op :D

YJY = chemyjy...aááá:D

12.05.2008 16:27:00 | neurobeat

Děkuju za pochvalu andílku.......od tebe si toho strašně vážím...

09.04.2008 15:39:00 | Lucie Teru

Znovu jsem četla a zabrečela si... Nevím, jestli píšeš líp básně nebo prózu, ale vím, že jsi Mistr pera.
Nikdy nepochopím, proč člověk s tak velkým srdcem musí žít život, ve kterém tolik trpí. Zasloužíš si víc, má drahá :-*** Píšeš skvěle!

09.04.2008 15:02:00 | Levandule

Nemám slov. Je to tak čisté a pocitové a a a.... I strašně smutné. Hezky napsáno. Opravdu moc.

31.03.2008 06:11:00 | Čarokrásná dívka od vedle

Luci, tak tenhle kousek Tvé historie ještě neznám... Zvláštní, že v těchto dnech... zrovna mi přišel do cesty tento příběh...
Je krásně napsaný a jsem ráda, že i Ty zde umíš otevřít své nitro až na dno bolesti. Děkuji... Odcházím s další vráskou v duši nad další bolestí... odcházím s úsměvem, že jsem měla tu čest Tě poznat... :-*

15.09.2007 13:47:00 | Levandule

Tolik jsem se začetla, že mi nedošlo, že to vlastně byla úvaha :-), ale na tom nesejde. Opravdu skvěle napsané.

02.09.2007 14:50:00 | Lota

Vím, že se občas u mě zastavíš. Dnes mám čas a říkám si, to děvče si musím pročíst.Sáhla jsem do příběhu. Do příběhu,který je nádherně napsán.Má v sobě kouzlo a poutá k sobě, že kdyby mi teď zazvonil telefon,nechám jej zvonit.Nezaslouží si, aby nebyl obodován.Moc se mi líbí, jak jsi jej napsala.Myslím, že bys příběhy měla psát dál.

02.09.2007 14:47:00 | Lota

....vzalo mi to dech...

24.08.2007 13:56:00 | Mácha

Osmělil jsem se a poprvé se u Tebe zastavil. A oněměl
úžasem... Nad krásným jazykem a vroucím citem...

24.08.2007 11:32:00 | Bíša

nemusím, ale snad můžu dát body ...

24.08.2007 09:19:00 | Romana Šamanka Ladyloba

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí