Znám ten stav, kdy tělo zradí
a nechá se smutkem ovládat,
v tu chvíli mám šílený vztek,
copak musím takhle prohrávat?
Potichu řvu: "Kašlu na tebe živote,
mě nedostaneš, na to zapomeň!"
Jsem to však já, kdo se dostává
a rozum říká:" Holka na tohle nezapomeň."
Tak v dobách takového smutku,
něhu dala bych tomu, kdo se usměje,
někdo je zrovna sám, jiný zas není,
tohle všechno pouze v lidech je.
Je to také podzimem, že býváme někdy smutní,
sluníčka je málo, tma na duši dopadá,
uvnitř jsme silní a přesto občas slabí,
veselost pak střídá tak chmurná nálada.
Pak vysvitne sluníčko, osvítí barevné listí,
potkáš člověka, který se na Tebe jen tak usměje
a Ty pocítíš to krásné teplo ve své duši
a tělem rozproudí se Ti ta hřejivá naděje,
že zas chvilku nad tím vším navrch máš...
Já se culím na všechny,pokud není někdo přímo hrubián a podzimní počasí na mě naštěstí opravdu nepůsobí.Teď se usměju na Tebe:))).Hezky napsané.
26.06.2010 15:31:00 | CULIKATÁ
Moc hezké,podzim je pochmurný a často lidem není moc"hej" ale jak jsi napsala úsměv to vše spraví.
03.06.2009 20:16:00 | blbeček
moc pěkné, ale opravdu si myslíš že nad životem můžeš mít navrh, vyhrát? ..ne, jen lidské teplo dává sílu žít
31.10.2007 20:34:00 | -------------
I počasí dělá své. Pozdim je trochu pochmutný, zvlášť, když se ráno probouzím do šera, nechce se mi vstávat; venku prří a fouká.
Ale když jsem na chalupě a rozhlédnu se do krajiny, vidím to zcela jinak.
26.09.2007 23:17:00 | Nikytu