Konec
Konec
"Vidím tě. Kdo jsi?"
- Vždyť víš, už jsi mě poznala před časem.
"Pořád nevím."
- Tak pojď se mnou.
"Proč? Nechci. Přátelé mě budou hledat."
- Žádné nemáš. Nikdo tě nebude nikdy hledat.
"Kde to jsem?"
- V mém sídle. Neboj se.
"Bojím se. Co mi uděláš?"
- Už nikdy tě nebude nic bolet a trápit.
"To bych ráda. Co musím pro to udělat?"
- Nic. Zavři oči jen. Bude to jen malé seknutí.
Tak už se neboj.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Uznávám, že může tak působit, ale měla jsem zase "tvůrčí absťák", tak jsem se snažila načmárat něco o smrti. Nemyslela jsem tímto textem sebe. Malíře také nekáráte za jeho obraz, jen přemýšlíte, např. jak na vás působí (ale ne každý, samozřejmě).
17.02.2008 18:29:00 | zejzen
Nemáš pocit, že když máš přátele, ale nejsou ti dost vhod tak se pak nesmíš divit, že již žádné nemáš? Tvé dílo se mi nelíbí, protože není psáno od srdce, je to jen přetvářka, jak si zahrát na slečnu ublíženou. PA hezký den!
14.02.2008 17:32:00 | Mera
