Životní pravda
Životní pravda
Anotace: Tenhle text zní, jako byste už ho někdy v životě slyšeli. Je to cynické shrnutí pravdy o nás. Chtěl jsem tenhle textík připsat k povídkovému cyklu) o Fantomovi - sadomasochistickém psychopatovi, likvidujícím dealery drog, šílené vrahy...
Každý z nás má na něco talent, každý z nás dělá něco pro své potěšení, z radosti, pro peníze anebo z posedlosti, jinak by náš život na světě neměl žádný smysl. Každý se ubíráme svým životem, jdeme svou cestou, kterou nazýváme osudem. Ale on není
žádný osud, poněvadž všechno, co konáme, má svůj účel a také následky. Aniž si to uvědomujeme, neustále hrajeme svou životní hru, královskou hru, zvanou šachy.
Každý tah je naše okamžité rozhodnutí a budoucnost je jako kus nepopsaného papíru, a záleží jen na nás, jaká bude. I já jsem si zvolil jednu z mnoha cest; je stejně dobrá jako špatná. Problém je pouze v tom, z jakého úhlu pohledu se na věc díváte, a kdo jste vy.
Všichni jsme krapet trochu divní. Těch normálních je
třeba se bát. Skrýváme v sobě svá tajemství, která
nedáváme navenek na sobě znát. Objeví se v našich snech
jako noční můry, jiný z nich vytvoří film, spisovatel
knižní bestseller a někteří je uskuteční naživo. Obvykle
nás překvapí v nestřežené chvíli, a kdo není připraven,
krutě za to zaplatí.
Mě nedokáže nic rozesmát či naštvat, vyděsit či zkazit
chuť. Nic mě nemůže vyvést z míry od té doby,... kdy
vám opravdu na něčem záleželo a vy jste o to rázem
přišli. Záleží na tom, jak.
Naučil jsem se ignorovat téměř jakoukoliv bolest, nevadí mi horko ani zima. V genech mi koluje vypočíta-
vost a v duši chlad.
A co bude dál?
Sám nevím a ani nechci znát...
Komentáře (15)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk11.12.2007 20:46:00 sioned
Tak já zase neodolám:spokojenej sám se sebou člověk být může, ale ne dlouho, nějak se to vždycky naruší.Stejně jako spokojenost vůbec,někdy za to můžou okolnosti, většinou si to každý pokazí sám.No a tak vlastně poznává sám sebe...prostě dobrodružství...
11.12.2007 09:03:00 jehlaspichlas
Spokojenej sám se sebou není člověk nikdy. Ale je to
fajn znát hlavně sám sebe, Sioned.
10.12.2007 18:05:00 sioned
Vysvětluješ to dobře, nezbývá než souhlasit, být spokojený sám se sebou dá někdy trochu zabrat, ale stojí to za to.Tahle debata nad tvojí úvahou byla taky příjemná.
10.12.2007 15:52:00 jehlaspichlas
Své genetické základy změnit nemůžeš. Můžeš se naučit
vyjadřovat, vyslovovat "r", "ř", zkusit se naučit růz-
né technické věci, ale svoji osobnost, cos po někom
zdědila ne. Můžeš si píchat drogy, které změní tvůj
reálný svět, páchat nové věci, které tě uspokojí,
ale tvůj genom na talent neovlivníš. Nevím, jak to
jinak vysvětlit.
A když najdeš svůj základ - sama sebe, není už co řešit
(ohledně své osobnosti).
10.12.2007 09:22:00 sioned
No teda:frikulin, jako někdo, kdo si zaplatil kurs asertivity a bere to vážně,vidíš, to je ten kterého změnila společnost.Jinak změnit svou osobnost můžeme jen nepatrně/poruchy osobnosti se léčit nedají/.A asi právě proto je to tak přitažlivé téma.Proměny jsou všude:mýty, báje,legendy,pohádky,scifi,plastická chirurgie, různé kursy, pořady v televizi...
09.12.2007 20:43:00 jehlaspichlas
Můžeš věřit jen sám sobě, poněvadž víš, kdo jseš, mů-
žeš sice měnit barvy chameleon, ale v prostředí, ve
kterém se nacházíš (jak jsi říkala) se přetvařuješ,
snažíš se být, čéčé, jako frikulin.
09.12.2007 20:02:00 sioned
Jistě, přežije jen kdo se přizpůsobí, to je důležitá vlastnost, ale přizpůsobení je naše chování navenek, vůči okolí, uvnitř zůstáváš sám sebou anebo ta proměna probíhá hodně plíživě a to i když o ni usiluješ. Můžeš v nějakém pro tebe ohrožujícím prostředí docela dobře proplouvat a přitom si uchovat útočiště sám v sobě nebo se snažíš zapadnout mezi nějakou skupinu lidí, ale stále máš pocit odcizení a osamocení a nic s tím nenaděláš, prostě obelháváš sám sebe. Jistě Vzkříšení je utopistický román, ale ideály mají něco do sebe, když jim věříš... ale čemu se dá takhle věřit? Teda to jsou úvahy :-)
09.12.2007 19:26:00 jehlaspichlas
Změní ho pouze společnost. Jde o začlenění, přizpůsobení.
Tolstoj je představitelem realismu, který narozdíl od
naturalizmu, který jen ukazoval na nedostatky společnos-
ti, chtěl člověka změnit k obrazu svého, a to nelze,
jedině tehdy, do jaké společnosti vleze. Když se naskyt-
ne ve věznici mezi vrahy, všechny city půjdou strany,
kdyby ne, umřel by. Jakmile se dostane na oddělení
vražd, záleží na kolezích, jak ho příjmou, myslet musí
logicky atd...
09.12.2007 18:48:00 sioned
Vládce stínů jsem teda nečetla,ale četla jsem Vzkříšení od Tolstého, tam je podle mě úžasně psychologicky popsáno,jak se mění osobnost 2 hlavních hrdinů.Je do toho dost zamontovaná láska, ale proč ne, jako že se mi to nezdálo sentimentální.Bylo mi z toho až trochu trapně, tyhle postavy se totiž úporně snažily změnit. okolnosti je dovedly k prozření.Tak nevím jestli mluvíme oba o tom samém a nevím jestli se člověk může změnit nevědomky.
09.12.2007 11:56:00 jehlaspichlas
Malý lehce upravený text rozšířený o další na sebe
navazující námět. Nevím, zda se bude text ještě dál
prodlužovat.
Autor.
09.12.2007 11:54:00 jehlaspichlas
Je to začátek jednoho příběhu. Společnost a okolnosti
mění lidskou osobnost. Četla jsi někdy od Cody McFadyena
knihu Vládce stínů? Už nad něčím podobným jsem přemýšlel
před deseti lety a tenhle čtyřicetiletý autor mi to
tzv. vyfouk přímo před očima, ale ne až tak docela.
Společnost a okolnosti mění lidskou osobnost - i mého
vychytralého hrdinu, který zločince trestá podle zásluh
a ne dle naší špatné jurisdikce, která je všem k smíchu.
08.12.2007 19:50:00 sioned
Asi jsem cynická já,žádná jistota přece není,je to blbý,ale má to něco do sebe.
05.12.2007 20:01:00 sioned
Proč myslíš, že je to cynické? Ta nejistota je přece život a je vtom i ta naděje, ne?
