Zklamání pomíjivostí

Anotace: Pomíjivost

Tak si tak říkám, proč se vše musí, tak měnit? Měním se já? Ano měním se! Mění se svět ano mění se! Ale proč vždy všechno hezké v mém životě časem nezvratně pomíjí? Vždy, když mi na něčem záleží, vždy, když najdu něco pěkného, něco, co mě hřeje u srdce, musí to zmizet a já se ptám proč? Proč, když jsem našel dlouholetého přítele, který se mnou sice v podstatě jen přes internet, ... Proč se změnil, proč ho čas tady vysál, už to není jako dřív a nikdy nebude, už se spolu nemůžeme bavit tak jako dřív, je mi to líto... To ten svět, ten svět tě tak vysál, tvůj život v něm, byl příliš nenaplněný, než aby to na tobě nenechalo následky... A proč, když najdu lásku, ve chvíli, kdy v sebe začnu věřit, ve chvíli, kdy někoho mám, kdy to vidím, vím a cítím... Proč to musí opět zmizet, je snad možné, že jsem tak prokletý člověk, že nikdy u mě žádné štěstí nevydrží? Jsem snad prokletý? Odsouzen do samoty? Nebo co je to? Pomalu mě to ničí, cítím to, stává se ze mě horší a horší člověk, prosil bych ty lidi, aby mi pomohli, prosil bych je aby mě podrželi, já se taky snažil, snažil jsem se jim pomoci, opravdu jsem udělal všechno... Ale nepomohlo to, mám asi smůlu, nebo jsem úplně na nic, nic neumím, vše dělám špatně? Já vážně nevím, je mi to líto...