Už je to dávno, co jsem tohle napsal

Anotace: nicméně to zveřejním, aby bylo vidět, že jsem nadčasový autor ..no ha ha, nazval jsem to Největší deprese a omlouvám se za nespočet chyb a celkovou úroveň, ale psal jsem to hodně dávno v hodně špatném rozpoložení

sedím tu a nic mi nezbývá
slepené oči solí a únavou
bez síly upadám do nekonečného prachu nicoty, která pohlcuje to, co zbylo z mého srdce
nenávist ke všem, kteří mi ublížili je dnes silná nevím co dělat, jsem smutný a je mi zle
není, kdo by mi pomohl nejsem ani schopen už prijimat pomoc jsem odevzdán na pospas krutému osudu, který mi predurčil bolestivou smrt
na pokraji svých zivotnich sil a poslednich doušcích zkaženého vzduchu si uvědomuji pravdu, která poráží vsechny moje přani a sny jako obrovské topoly v hurikanu
ty pak dopadaji na mé a drtí mě pod náporem deště. jak moc jsem se nechal oslabit díky mým nejlepším úmyslům vždy jsem byl dobrý a měl jsem všechny rád všechny, co mi tak ublížili
nikdy to neskončí dokud to sám neskončím, už si nenechám od nikoho ubližovat, nezasloužím si to. stačilo mi jen tak málo, ale pomocné ruce se nikde neobjevily nikde nikdo, kdo by me
utišil kdo by mě pochopil kdo by mě měl rad. už to dál nevydržím ať se snažim sebevíce jsem zranitelnější než kdy jindy a zdá se že toho všichni s radostí využijí můj osud pořádá další
a další komické kousky ke svému pobavení nad mojí ubohostí a řeže mě do srdce čím dál tim víc nyní zjišťuji, že jakmile jsem na dně všichni ode mě radši dají ruce pryč a nechají mě trpět
nechteji mi pomoci a já jim vždycky pomoci chtěl nikdy jsem je nenechával jen tak trpět vždycky jsem tu byl pristupný všemu co jen dokazali sdělit
jsem zklamán lidmi na tomto světě pro jejich povrchnost a jejich lživé tváře nechci už nikdy žádne přátele co by mě mohli ublížit nechci uz nikdy milovat a bez těchto pocitů a lidí to nemá
žádný smysl pokračovat a trpět asi jsem byl vybrán k tomu abych trpěl a zahynul smutkem tak teda tak učiním trapení už bylo dost.