Anotace: Zrovna jsem jela z divadla víte:) Neminul mě filosofický nadhled:)
Silnice nám ubýhá pod nohama a my se střemhlav řítíme zpět do svého každodenního života.
Alespon na chvíli jsme se odreagovali a pomalu si zvykali, ale čas to bohužel nedovolil.
Nedovoluje nám se na chvíli zastavit a být sami sebou.
Už sme se skoro poddávali touze žít jinak, ale konec divadelního představení a stažená opona to zatrhli.
Se vší zlostí přistál kus červené látky na zem a zazněl obrovský potlesk.
Jedeme zpět.
-Vítejte!-
Já teda nevím, jestli můžu ten pocit srovnávat s tím svým, ale
Minule jsem byl na jednom koncertě jedný takový hvězdy.
a ona tam tak stála na tom pódiu a já si říkám, když to dokázala ona, tak proč né JÁ ?
No asi možná proto, že si tohle říká asi další miliarda lidí okolo mě.
Ale to jsem si uvědomil, až v tom druhým okamžiku.
Ten první byl, že to prostě taky jednou dokážu... Splnit si svůj sen.
Jí bylo sedmnáct, když začala být slavná !
SAKRA, už abych začal ! :-(
11.07.2008 10:42:00 | anti-HERO