Puberta

Anotace: Co nám dala (dává), co nám vzala (bere) ...

Nejkritičtější doba, telecí léta, citlivý věk, ta dnešní mládež ... i tak se to dá nazvat.
Ve svých šestnácti letech bych si troufla říct, že to "nejhoší" období puberty mám za sebou, i když podle toho, co občas slýchávám z úst mých drahých rodičů (máš fakt tak pitomou povahu, nebo se tě ještě nepustila puberta?), asi ne. Přesto mě včera večer, když jsem demonstrativně ležela se sluchátky v uších zavrtaná do peřin a vyřazovala ze zahlceného mozku nepotřebné (čili prováděla čistku), napadlo, že když se to tak vezme, puberta není vlastně vůbec k zahození. Souhlasím, někdy to nemáme lehký, nikdo nás nemá rád, nikdo nás nechápe (že?), ale na druhou stranu ... Puberta je vlastně taková ta nejbouřlivější kapitola lidského života s mnoha menšími podkapitolami - mastné vlasy, u kluků mutace, u holek krámy, ksichty zasypané beďárama ...
Ale zkuste si představit, jak by váš život vypadal, kdybyste e z dětských plínek a her vybatolili rovnou do světa dospělých, daní, starostí o rodinu a tak. O co všechno byste byli ochuzeni? Každý o něco jiného, ať už jde o první milování, které by pochopitelně jednou přijít stejně muselo, ale asi ne potají na školních záchodcích po skončení vyučování, o první tajné cigárko, ač vám třeba vůbec nechutnalo, o první opravdový polibek na školním výletě, první den na střední škole, o první bitku, první rozchod a zlomené srdce, první rozbité kamarádství, o první chlastačku s katastrofálními následky ... ? Sečteno a podtrženo, skoro každému dospělákovi se po comebacku ve svých vzpomínkách zaručeně musí objevit ve tváři nostalgický výraz, vždyť přece, neexistuje krásnější pocit, když se na vás, ubohého/ubohou chudáka/chudinku, ve vašich řekněme patnácti letech usměje ten borec z druháku/ta úžasná kost z céčka. Ke všemu nám ještě odpadávají všechny ty starosti se složenkama a nezaplacenýma účtama, takže nás nemůžou rozházet nějaké pitomé výkyvy nálad, hezčí a úspěšnější kamarádka nebo zdánlivé (a někdy i nezdánlivé) nepochopení ze strany rodičů, no ne? Máme problémy a taky si je vyřešíme - po svém, a jsme zase nalazeni na dobrou notu (pokud teda za řešení problémů nebereme ničení autobusových zastávek, okrádání stařenek a podobně).
Prostě si myslím, že ta strašná puberta za to stojí, neberte mi ji, je to můj zlatý věk ...