Návštěvnost
K čemu je život?
K čemu je život?
Anotace: Uspokojivou odpověď tu nejspíš nenajdete.
Už jako malému mi tato otázka nedala spát. Často jsem se probouzel s hořkými slzami na tvářích. Proč musí máma umřít? A proč já? Jako správný egoista jsem se smrti nesmírně bál a nejspíš stále bojím. K čemu si buduju život? Aby mě pod vrcholem nachytala smrt? Člověk se celý život snaží, aby sobě a rodině zajistil slušný život. Celý život pracuje a uklidňuje se tím, že si jednou dpočine. Většinou, ale nedostane klid až do smrti.
Teď je mi čtrnáct a poznal jsem, jak chutná ztráta blízkého. Stále jsem ale nepochopil život a jeho nesmyslný koloběh. Lituju svých rodičů, kteří se stále snaží, aby měli jejich děti hezké a bezstarostné dětství. A měli ho i oni? Jak se budu cítit ve čtyřiceti? Budu si připadat, že toho mám už hodně za sebou a málo před sebou? Nebo si budu stejně tak dlouho užívat života. Je lepší umřít v padesáti v bolestech nemoci a nebo poznat bolest a bezmocnost stáří. Jedno vím jistě, budu se snažit abych nelitoval toho, o co jsem se v životě snažil a čeho jsem dosáhnul.
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tiskpro mně je život... to co prožívám,... myslím že můj život má cenu,,,, když pro nikoho tak pro mne ano... živt je vlastně jen čekání na smrt... já čekám... ale snažím si to čekání užít se vším co čekárna na smrt nabízí...
27.08.2007 15:40:00 | TerA
K čemu je život? Těžší otázku sis snad nemohl ani vymyslet, Davide :-)
Je mi čtyřicet. Ale protože jsem zdravě praštěná, cítím se pořád jako puberťák v dobrém slova smyslu. Mám za sebou hodně bolesti, a před sebou jistě taky, jen vím, že po těch všech zkušenostech za mnou, je budu brát jaksi jinak. Každá přežitá bolest totiž neuvěřitelně posiluje. A já vím, že právě teď jsi daleko silnější než před týdnem... ještě sis to možná nestihl uvědomit. Ale to přijde... ;-)
02.08.2007 21:21:00 | Levandule
samozřejmě dala strašně moc:o) vloudilo se mi před dala ne...:o))))překlep
05.03.2006 14:52:00 | Sunny
Krásný dobrý den, Davide:o) Víš, tu knížečku jsem četla v létě cestou domů z prázdnin. Ale za těch několik hodin jsem se do ní dokázala tak zamilovat, že mi ji Ježíšek položil o Vánocích pod stromeček...zrovna mi leží na stole a dívám se na její oranžové desky, kde je vyobrazena dívka s pomeranči...Ta knížka je nádherná, zračí v sobě lásku, něhu, krásu, cit, všecno to nádherné co si sebou člověk životem nese, aby nežil zbytečně...i já si někdy připadám jako ta dívka s pomeranči, když jedu v tramvaji a někdo se na mě zadívá...:o)třeba jsou to všechno jen emoce, ale ta knížka mi nedala strašně hodně. Více se dívat kolem sebe a užívat si vše, co nám život nese. Vždy třeba zítra už tady být nemusím a budu si toužebně přát, aby někdo milý našel ty mé dopisy, které třeba taky píšu a schovávám po bytě...jen ne do tarého červeného kočárku, protože děti ještě nemám...
Myslím, že jsi hodně chápavý na svůj věk, najdu si čas na všechno co jsi napsal a ke všemu ti napíšu komentáře. Zatím se opatruj a vyhlížej svou dívku s pomeranči. papa Sunny
05.03.2006 14:51:00 | Sunny