Proslov k ukončení 9. třídy

Anotace: ... končí ten čas :)

Vážená paní ředitelko!
Milý učitelský sbore!
Milí žáci a hosté!

Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině. Ani těchto pár řádků, které tady budou přečteny, nedají dohromady 9 let, co jsou za námi. Podstatná část našeho života, které jsme si snad ani nestačili všimnou, že běží, míjí nás a dnešním dnem - bohužel a pro něhokoho bohudík - končí. 9 let jsme byli spolu, pár nás ubylo, pár přibylo a tak, jak tu teď stojíme, jsme to ve zdraví přežili. Každá chvíle utíkala jinak, však nejkrásnější byly ty plné smíchu a radosti. Inu čas ubíhá různě - podle toho s kým.
Všechno to začalo roku 1999, kdy jsme my, školkáčci, museli přesedlat od hraček do školních lavic a určitě nikdo z nás netušil, co zažije, dokáže a naučí se za devět let. Myslím, že nebyl mezi námi nikdo, kdo by se na tento vzestup netěšil. Nebudu tady zmiňovat, jak jsme se naučili číst a psát, myslím, že je to zřejmé. Dnes toho umíme mnohem víc. Časem nám samo docházelo, že škola ani život není jen hračka a den končící Večerníčkem. Toto období s námi prožívala také páni učitelka Krejčířová a za to jí patří obrovské dík. V páté třídě nás - mírně rozverné děti - předala paní učitelce Hanákové, která nás naučila, jak to chodí na druhém stupni a spoustu dalšího. Určitě nebudu lhát, když řeknu, že třídnické hodiny s ní byly ty nejoblíbenější. Asi to sem nepatří, ale mě to nedá - musím připomenout to její legendární "Já o koze, vy o voze". Kolikrát jsme se s ní nasmáli! Přestože s námi nedošla až do konce naší pomyslné cesty na této škole, budeme ji vnímat jako další podstatnou část, na kterou nikdy nezapomeneme. V deváté třídě a vlastně ještě dnes je naším třídním učitelem pan Růžička. Chtěla bych touto cestou poděkovat nejen mu, ale i celému učitelskému sboru, že to s námi vydrželi, paní ředitelce, že vždycky všechno dala do kupy, paním hospodářce, která se starala o hladký ekonomický chod školy, paním kuchařkám za výborné obědy a v neposlední řadě také paním uklizečkám a panu školníkovi, že pečovali o prostředí, ve kterém jsme těchto děvět let trávili. Možná jsme všichni nedošli tam, kam jsem původně chtěli, ale myslím, že končíme tam, kde potřebujeme.
Děkuji za pozornost