Návštěvnost
Nemoc duše
Nemoc duše
Jak v stínové horečce blouzním. Nic doopravdy nebolí, pro nic doopravdy není důvod plakat. Přesto se každá částečka tetelí a třepotá, v neuhašené touze po nevysloveném přání. V neukojitelnosti života se promění všechny hodnoty v bláto a vražedným nástrojem jsou jen činy. Chlácholivé sny se s jitrem rozčeří a na zrcadle zbyde jen odraz minulosti.
Pak uchyluji se k sobě; jen já si dokážu dát odpověď, však neumím si naslouchat. Jen já dokázala bych uzdravit sebe samu a utišit rozburácené nitro.
Pak z upřímnosti učiním pravdu, a z pravdy perličkovou koupel pro ukonejšení ducha. A až vyšumí všechny utajené šrámy, zase vyjdu ven ze svého ustranění, a život bude krásný.
Pak uchyluji se k sobě; jen já si dokážu dát odpověď, však neumím si naslouchat. Jen já dokázala bych uzdravit sebe samu a utišit rozburácené nitro.
Pak z upřímnosti učiním pravdu, a z pravdy perličkovou koupel pro ukonejšení ducha. A až vyšumí všechny utajené šrámy, zase vyjdu ven ze svého ustranění, a život bude krásný.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
To je krásný...Je to zvláštní, ale tyhle pocity znám. Koukáš do tmy a snažíš se přijít na to, kde je vlastně pravda. Pak vyjdeš ven a svět je zase krásný...možná.
14.06.2008 23:31:00 | mauvais-ange
Jo, to je přesně ten pocit, jak se asi cítí sirotek, kterýmu vzali poslední sušenku.
14.06.2008 21:04:00 | Grafomanická MIA