Z nevyspání..? Něco.

Kolem chodníků, plíží se tmavé stíny.. Víčka mi těžknou a přec nemohu spát..

Barvy se slévají v jednu duhu a zase rozpojují.. jak dětské dalekohledy s kamínky..

Cigareta v ruce hlásí svojí přítomnost hlasitým "Já jsem tu taky..!" Jediná mě hřeje.

Každý říká -dvě hodiny spánku jsou málo- kdyby věděli, že já jsem za poslední týden nenaspala denně víc jak ty dvě hodiny..

Děsí mě pomyšlení, že si lehnu a usnu.. přestože chci tak moc spát.. Ano spát.. ne bloudit v nočních můrách, budit se s výkřiky a slzami na tvářích..

Copak to nepřestane?

Pavučina strun mi zamotává prsty a hraje v myšlenkách /jen?/ a tóny, které vyluzuje rychle rozproudí můj tep..

Plyšovej méďa jedinej utěší.. jo, jsem stále ještě bezmocný dítě.. v některých chvílých /kéž by napořád.. ne bezmocné, ale dítě.. bezstarostné, radostné../

Bláznivý reakce na hvězdu na vrbě.. nikdy nezhasne, to mi věř..

Má mě rád, nemá mě rád, má mě rád.. chudák pampEliška, otrhali jí lístky a už jí zase hrabe.

Dobrou noc..