Samoto...

Opustila jsem tvoji studenou náruč, ve které jsem se celou dobu cítila aspoň někým chtěná...
Nevím jestli se ti mám omluvit, že tě opouštím....ne, nebudu ti říkat ,,sbohem" protože tak jak vím, že země je kulatá, tak vím, že spadnu do tvoji náruče zase...jednou.
Ale teď ne, nechci...už bylo toho dost. I když si se stala moji kamarádkou, nemůžu s tebou trávit všechen čas. Odpusť mi, ale jdu za světlem a doufám, že to nebude vlak, který mě srazí na kolena. Jdu za světlem, za nimi, za lidmi...