Pro Gerasima

Anotace: Museli jsme napsat do školy slohovku...dejme tomu, že krátkou slohovku na téma "Ruská duše". Do poslední chvíle mě nic nenapadalo, až když jsem si přečetla popis díla Smrt Ivana Iljiče, dostala jsem nápad.

Vím, že umírám. Od té příhody se štaflemi jsem se necítil dobře. Když přišla pachuť v ústech a píchání v boku, tušil jsem, že to špatně skončí. Bloudivá ledvina. To se může stát jen mně. Ale proč? Nechápu to. Jsem zmatený. Má mysl je roztříštěna na kusy a já nejsem schopný je spojit v celek. Byl jsem vždy čestný, poctivý a svou práci jsem vykonával s pílí s chutí. O manželku jsem se staral. Ona nikdy nebyla spokojená. Potom, co se jí narodilo dítě, bylo to ještě horší. Že ji podvádím? Jak na to přišla? To ona mě podvádí a využívá. Tahá ze mě peníze. Věřím, že z mé smrti bude chtít vytěžit co nejvíc peněz pro sebe a své dítě. Tak ať! Já budu mrtvý a ona ať si klidně shnije v pekle za tu svou podlézavost.
Dlouho mě nepřišel nikdo navštívit. To jen ty, můj věrný sluha a přítel. Ostatní už pomalu zapomněli. Komu by se chtělo dívat na umírajícího? Ani Petr Ivanovič není mým přítelem. Ať si jde má žena za ním, ať si mé peníze vychutnají spolu! Nepotřebuji už nic. Nemám strach. Už nechci být na obtíž. Přichází konec a já ho vítám s otevřenou náručí.
Děkuji ti Gerasime za všechno. Sbohem.