Rozchod? Skoro smrt :-(

Rozchod? Skoro smrt :-(

Anotace: ...omlouvám se, muselo to ze mě ven....

Znáte to, zamilujete se a všechno je růžový, skvělý, prostě úžasný.... Nevidíte chyby, nechcete vidět, přehlížíte je....Ale jsou tam....
Pak přijde něco, s čím nepočítáte...hádka, strašlivá, ublížíte si jak slovně, tak fyzicky....konec...neodpustitelné, i když jednou se odpustit dá....když člověk opravdu miluje....
Ale občas je pocit ublížení silnější, než to co cítíte, a vy lásku zapudíte do toho nejzasšího kouta vaší mysli...
A je konec, už toho druhého nechcete ani vidět, končíte...
A já jsem ten druhý, ten co to zbabral, i když chyba bývá na obou stranách a já vím, že byla...Ale to mi nepomáhá v tom, že je mi hrozně....
Rozchod bych přirovnala ke smrti, protože to je skoro jako by pro vás ten druhý umřel...nesmíte se ho dotknout, dát mu polibek, říkat mu "miláčku, miluju tě", nesmíte nic...a nemůžete s tím nic udělat, protože ten, koho milujete, po kom tak moc toužíte a kdo vám tak chybí, vás už nechce ani vidět...
První pocity jsou zoufalství, beznaděj, deprese, myšlenky na sebevraždu...Nevíte co dělat, ještě to zkusit, prosit....ale nepomáhá nic, naopak je to ještě horší...
A najednou zjišťujete, koho to vlastně milujete, najednou konečně vidíte ty chyby...ale i přesto by jste je pořád ještě odpustili...chtěli všechno zpět...jako když vám někdo vezme drogu a vy jí přitom tak potřebujete....cítíte se pořád tak mizerně, ale už víte, že to nebyla jen vaše chyba...vidíte, že je to zbabělec, a najednou i zlej člověk, kterej si vás nezaslouží, ale pořád ho chcete...nepochopitelně.....to se prostě váš mozek nechce smířit s koncem, nechce to přijmout......
Pak si začnete zvykat...na život bez toho druhého, bez lásky, bez budoucnosti, kterou jste měli spojenou s ním, bez plánů, které jste měli společné.....bolí to, pořád to bolí, strašně moc, ale už víte, že je opravdu konec...
A pak víte, že znovu už by to nešlo, nešlo by teď pokračovat tam, kde jste přestali, nešlo....hrozný zjištění a ještě větší bezmoc...víte, že to co byste chtěli ze všeho nejvíc, už nejde.....protože by to nefungovalo, protože už víte o jeho chybách....
Je to 4 dní od té hádky a pár dní od rozchodu, který mi byl sdělen srabsky po telefonu, cítím se mizerně, pořád to bolí, pořád ho miluju, pořád ho chci, ale už vím, že by to nešlo, nejde....vidím, jen člověka, s kamenem místo srdce, kterej mě snad ani nemiloval, kterej se bojí projevit city a přiznat si pravdu....
Ale pořád to bolí a miluju ho....jsem blázen......
Vím, že čas to všechno jednou zahojí, ale vím že to bue trvat dlouho, protože láska jen tak nezmizí....
Autor Ladí, 12.04.2009
Přečteno 918x
Tipy 10
Poslední tipující: bejbyyyy, Rychlý Tep, Tracy Beakerová, Romana Šamanka Ladyloba, NikitaNikaT.
ikonkaKomentáře (6)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Ano, někteří lidé možná během hádek lásku zastrčí někam do kouta své mysli, ale pak jsou tu ještě tací, kteří ji vystavují na světlo a naopak zatlačují ty hádky, nadávky, zlá slova a výčitky. A to také nelze snášet dlouho. Navzdory věku je to u mě takhle už asi rok...

16.04.2009 21:54:00 | Tracy Beakerová

asi jsi to špatně pochopila, já udělala tu chybu, ale on taky udělal chyby.každý máme chyby, a já mu jeho tolerovala...

16.04.2009 18:15:00 | Ladí

nikdo nikdo není dokonalý - takže i další vztah ti nejspíš skončí podobně ...

16.04.2009 17:13:00 | Romana Šamanka Ladyloba

Tvůj příběh velký kus pravdy má... ale též bych řekla, že je to jak kdy, vinu nesou jak oba, tak třebas jenom jeden. Rozchod po telefonu, je opravdu srabácké, už to by mne vedlo k temu, myslet si, že to asik nebyl ten pravý... že ho stále miluješ... je normální. Je tak snadné se zamilovat, ale domilovat... je skorem nemožné. Jen ty sama si to v sobě musíš srovnat. S pomocí rodiny a přátel to zvládneš mnohem lépe... ano, čas je lék. Ale někdy to léčení trvá. Vím, o čem mluvím. rozešla jsem se s mužem po skoro 4letech. Hádkami člověk ubližuje jak druhému, tak také sám sobě a... výsledek? Jedna velká bolest a hádek třebas mnohdy nebylo a není za potřebí. Je to o charakteru člověka, v hádce řekne člověk věci, které by třebas ani nikdy nevyslovil, někteří to říkaj proto, aby víc a víc ublížili... jenže... usmiřování je tím pádem kdesi v dáli.

Jednou to přebolí a pokud jsi, i když s odstupem pár dnů, našla nějaké chyby, které jsou relativně zásadní... možno si uvědomíš i něco víc... než jen přehlížení... Láska je čarodějka a nikdy nevíme, do koho a kdy se zamilujeme.

15.04.2009 13:13:00 | NikitaNikaT.

Jen jsem napsala, jak se posledních pár dní cítím :-( a pořád to stojí za prd, pořád je to stejný, jen už skoro nebrečím, slzy vyschly...

14.04.2009 15:18:00 | Ladí

Taky je chyba vždy JEN na mé straně. Musím to přehlížet. Kdybych to nedělala, tak bych o něj přišla. Ale nejsem si jistá, jak dlouho ze sebe vydržím nechat dělat šaška.
Každopádně... v tvé úvaze je pravda! Pěkně jsi to napsala.

13.04.2009 09:57:00 | Karlička

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí