Co je pro mě v životě nejdůležitejší

Anotace: Úvaha na téma: Co v životě považuji za nejdůležitější

Kdybychom se zeptali více lidí, co považují v životě za nejdůležitější, myslím, že bychom nedostali jednoznačnou odpověď. Každý má ve svém životě priority nastavené jinak, a proto každý považuje za nejdůležitější něco jiného.
Jde tady taky o věk. Čím jsme starší, tím se naše priority mění. V pěti-letech by vám asi dítě řeklo, že je pro něj nejdůležitější, jestli dostane to autíčko nebo tuhle panenku. O sedm let později by nejspíše svůj názor změnilo. Tentokrát by odpovědělo něco ve smyslu, že je pro něj nejdůležitější, jestli s ním ta nebo ten bude chodit. O pár let by vám už zase řeklo něco jiného.
Někdo považuje za nejdůležitější v životě zdraví. Ano, je hodně důležité, protože od něj se všechno odvíjí. Kdybychom byli nemocní, ve spoustě věcí by nás to omezovalo.
Někdo zase za nejdůležitější považuje lásku. Ta je taky hodně důležitá. Když jsme šťastně zamilovaní, svět vidíme v růžových barvách, všechno se dám daří, všechno se nám líbí. Prostě a jednoduše, všechno jde „jako po másle“. Zažíváme pocity štěstí, spokojenosti a radosti.
Někdo jiný by vám možná odpověděl: ,,Peníze.“ Ano, ty jsou taky důležité. A moc, natož v dnešním světe. Platí zde-kdo nemá peníze, nemá nic. Peníze nám poskytují spoustu možností. Můžeme si užívat, koupit si co se nám zlíbí a po čem zatoužíme. Máme neomezené možnosti, tu můžeme porušit zákon, tu můžeme někoho urazit. Proč ne? Od všeho nás přece zachrání peníze. Ale k čemu by nám byly peníze, kdybychom je neměli s kým utrácet? Kdybychom se celé dny nudili, neměli lásku, přátele, rodinu? A to jen proto, že díky penězům jsme se změnili, stali jsme se namyšlenými a hloupými? Proto já bych peníze určitě nepostavila na první místo v pomyslném žebříčku mých hodnot. Nechat si jimi zatemnit mozek a všem, kteří mě mají rádi akorát ubližovat? Určitě by je ranilo, kdyby viděli, že mě peníze změnily. Ne, děkuji.
To bych si na to první místo raději postavila rodinu a přátelé. To určitě není špatný nápad. Při slově rodina mě napadne zázemí, pohoda a vůně domácího jídla, při slově přítel pak důvěra, společné zážitky a porozumění. Tyhle dvě „skupiny“ jsou pro mě hodně důležité. Vždycky se na ně můžu spolehnout, že mi pomůžou a nenechají mě utopit se v mých problémech. Nebo se s nimi můžu podělit o svou radost, štěstí, zážitky. Vždycky, když se necítím dobře, tak za nimi můžu zajít a jen oni mi znovu dokážou vykouzlit úsměv na rtech. A já jsem jim za to hrozně vděčná.
Proto bych svou rodinu a přátelé „posadila“ na první místo v žebříčku mých priorit.