ŽIJU ALE JAK ?!

Anotace: O tom jak dopadá svadba z rozumu a když si hodný člověk myslí, že nemůže být v očích toho druhého špatný nebo dokonce obviněn ze sobectví.

Je to složité žít s člověkem, který si myslí že půjde všechno podle něj a nezbývá mi něž se mu co nejvíce přizpůsobit, ale jak dlouho mi to ještě půjde ?A jde mi to vůbec ?Pracuji na tom již skoro 11 let a už mě to moc nebaví a nevím jestli to bude mít pro mě nějaké obohacení nebo se z toho jednou zblázním ?Na to mi asi nikdo neodpoví, je to válka s předem určeným vítězem a nebudu si asi nikdy připadat svobodná, myslím svobodně dospělá.Můžu já snad bez jediného slova jít třeba večer na procházku ?Jen tak, sama ?Ne nemůžu, protože on musí vědět o každém mém kroku, ale za to já občas až po několika hodinách zjistím kde on právě byl nebo, že slib zase porušil.On je porušovat může, já nesmím zapomenout vyřídit, to co si má správně vyřídit sám.Já poslechnu každé jeho rady a snažím se splnit všechny jeho potřeby požadvky ohledně domácnosti a dětí, ale on si dělá všechno po svém.
Takhle jsem si manželský život nepředstavovala, ale bohužel nemám sílu z něj odejít jen tak, sama bez opory jiné osoby.Jsem slaboch, který radši bude trpět než aby překlenul první nesnáze v nových začátcích.
Tak a co mi teď poradíte ?Dá se muž převychovat nebo mám radši odejít ?Kolik vztahů takhle existuje a nevyvozuje z toho opatření pro šťastnější naplnění svého života ?Nebo jsem nemoderní a naivní a většina to přesekne rozvodem ?Jak můžu dopadnout, když se pokusím tento vztah udržet než děti vyrostou ?Navíc mám pocit, že mě už jiná láska nikde nečeká a že z dětmi se těžko hledá nový partner, v tom mám jistě pravdu , že ?Sama jsem zažila, když matka chtěla zajistit rodinné zázemí narychlo sehnaným chlápkem z inzerátů.Tak mi prosím poraďte pokud jste to zažili nebo jako cizí přihlíželi na takové manželství.
MOC PŘEDEM DĚKUJI A NEZKLAMTE MĚ,IKDYŽ MĚ UŽ SE ASI VÍC ZKLAMAT NEDÁ.