On ten život je jakoby jsme seděli na té jedné lopatce od parníku. Jednou zalítneme pod vodu, jindy nad vodu a tím, že jsme jednou nahoře a jindy dole, se ten parník může sunout dopředu.
Máš pravdu, ale spíš si připadám jak ocas velryby, pořád pod vodou a když se zvednu nad hladinu, tak jen proto, aby se mnou mohla praštit o vodu.
06.07.2010 14:09:00 | Zasr. romantik