Má pravda není mou pravdou!

Anotace: úvaha nad tím, co mě trápí...

Marně se zamýšlím nad tím, proč si lidé myslí, když jim něco cituji, že tomu věřím.
Kolikrát jsem byla odsouzena za poskytnutí odkazu na článek, který jsem považovala na tolik zajímavý či jsem chtěla znát názor ostatních na něj. Je to opravdu na bednu. Být v očích lidí za blba, jen kvůli tomu, že něco na tolik upoutalo vaší pozornost, abyste se o to s lidmi podělili.
Určitě jste slyšeli či viděli napsané nadávky ve smyslu: „Slepice, co všemu věří.“ A přitom dotyčná si jenom chtěla popovídat o tom, co kde četla. To si člověk nemůže ani popovídat, jen aby nebyl za blbce?! Možná by se lidi měli vzpamatovat v naší společnosti je tolik nenávisti a hněvu, že se vám pomalu smějí za shlédnutí vyčerpávajícího dokumentu o NASA a jejího vesmírného programu. A i když je to dokument, což by mělo znamenat pravdivost fakt, tak přesto navzdory vyprávění o tom, že vesmír je ve skutečnosti plný UFO a USA si je sestřeluje jako v nějaké videohře, to neznamená, že tomu věřím a považuji to za absolutní pravdu. Ale…Lidé, co si potřebují nahnat vlastní ego, mi to budou omlacovat o hubu a budou tomu přikládat stejnou váhu míry jako veršům z bible.
A není tohle smutné?