Smysl života

Anotace: Téma blog.cz, které nejde rozepsat na jeden nádech...

Potřeba vidět smysl své činnosti a celého svého života kvůli zdárného vývoje jedince je potřeba cíle. Vzniká z ní tzv. teleologická potřeba (z řeckého téos = cíl). A jak lze z názvu poznat, může být naplněna náboženstvím. Kterýkoli směr náboženství totiž nějakým způsobem řeší to, co nastane po smrti a že je to jakási odplata za pozemský život. A známá postava z historie? Gilgameš, který začal hledat smysl života po té, co ztratil přátelství a zjistil, že smyslem života je udělat něco pro druhé, a proto opevnil celé město. Toť malý exkurz psychologie z mého sešitu ZSV a teď něco dalšího – mého.
Ať si to přiznat chceme nebo ne, každý potřebuje vidět smysl své práce. Když něco děláme a nevíme proč, jsme skleslí a nejde nám to tolik od ruky. Když něco řeknete dítěti, aby udělalo a neřeknete mu, k čemu bude výsledek, neudělá vám to. Protože děti se ptají. Proč? A proč to je takhle? A my větší? Už se tolik neptáme. Ukazovali bychom tím možná hloupost. Není to tak, ale myslíme si to.
Co je vůbec smyslem života? Pro každého je to něco jiného. Pro jednoho vydělat miliony, pro druhého šťastně se vdát či oženit, pro třetího si život užívat, pro čtvrtého dělat dobré druhým okolo sebe, pro pátého dělat užitečnou práci, pro šestého po sobě něco zanechat. Mohla bych pokračovat. Tak, jak je každý jiný a originál, hledá i jiný smysl života díky svým prioritám. Smysl života se nám určitě mnohdy plete s cílem života. Podle mě vše výše jsou cíle. Cíle, mety, kterých bychom chtěli dosáhnout.
Smysl je dle mého vnímání něco ještě víc nad tím. Něco, co hledáme celý život, kvůli čeho jsme se narodili. Možná něco jako poslání. Život žijeme proto, že hledáme právě ten smysl. Do té doby je náš život takový nanicovatý. Sedíme na dvou židlích zároveň, nevíme, proč vlastně žijeme. Ano, tady si myslím, že smysl života je cílem teologie. Jaký smysl má vlastnit miliony, když mi budou k ničemu? Jaký smysl má mít úžasnou rodinu, když se budeme stejně pořád hádat a nebude nás něco víc sdružovat? Jaký smysl si má život užívat a před smrtí se zděsit toho, že jsem život promarnila? Je super pomáhat druhým, ale k čemu to je, když zapomenu na sebe a své potřeby? Je přínosné dělat užitečnou práci, jenže proč, když zapomenu na okolí a zahledím se jen do ní? Proč po sobě něco zanechat, když můj život bude nijaký…
Vyhraňuji to, vím, ale je to účelové. Smysl je,když vím, proč to dělám.
Jedna věc nám může pomoct. Takové ty dary, chcete-li talent. Když nám druzí pomohou přijít na to, čím jsem přínosem pro své okolí, v čem vynikám, v čem jsem dobrá, leccos to usnadní a lecčemu pomůže. Je to různé. Od recitace, zpěvu, malování, psaní, grafiky, přes pomoc, komunikaci, umění poslouchat, mlčet ve správnou chvíli, bez řečí ochotně pomoct. Přijít a obejmout, dar přátelství, dar usmiřovat, pomáhat druhým s jejich konflikty, vysvětlovat, udělat nepohodlnou práci, nakopnout myšlenkami, žádný problém s učením, přicházet na nové věci. Vykouzlení úsměvu na tváři druhým, porazení, pohlazení, ukázání pěkné věci ve správnou chvíli, povzbuzení… Každý v něčem vyniká.
A ještě něco... Nepoužíváním, nezdokonalováním a zahrabáváním dary mizí. Nadobro… A tímto končím, i když se to už možná netýká smyslu života, já však věřím, že ano.
P.S. Jednou z dalších potřeb je potřeba kontemplace. Udělat si čas sám na sebe, v klidu se zamyslet, kam směřuju, udělat sama sobě dobře. Při přílišném naplňování je to ale opět hrozba a riziko špatného psychického vývoje jedince.