Návštěvnost
Jen tak zlehka
Jen tak zlehka
Dnes není zrovna super počasí, ale já potřebuji vlídný klid, a tak jdu. Zvolna se brouzdám loukou rozkvetlou žlutavými sklíčky pampelišek a nechávám myšlenky volně plynout. Neselektuji je, pouze tiše doufám, že přijdou jen ty, které zkonejší A opravdu - jako motýl mě hebkými křídly pohladila vzpomínka na prázdniny u tety. Já byla její úžasná princeznička a ona moje všechno. Hladivé ruce, hřejivý úsměv, vlídný hlas a nekonečná trpělivost. Prostě ráj.
Na hedvábné niti mě odvedla tam, kam mě ostatní nedotáhli ani párem nejsilnějších volů. Jak je to všechno strašně dávno! Čtyřicet let...
Ale doteď si vybavím její hlas a oči. Hlavně ty oči! Oči něhy a vlídného porozumění. Jak ty dovedly hladit! To pochopení a moudrost. Nenápadně ve mně rozvíjela lásku ke kráse, otevřela mi svět literatury - kam občas doteď utíkám, když mě realita dožene.
Pampeliškové hlavičky se vlní a já věřím, že je se mnou. Zvolna se dobrouzdávám k cestě a uzavírám do sebe tuhle zvláštní sladkou vzpomínku. Opatrně, jen tak zlehka.
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKrásné, moc krásné. Snad každý z nás má v sobě někoho kdo ho provázel životem a snad na něj i dnes dává tak trošku pozor, ale tohle je navíc tak krásně napsané že to každého přinutí na chviličku se zastavit a zasnít. To je ta hedvabná nit co jsi dostala od tety ...
28.04.2011 12:42:00 | kasparoza
Krásné, moc krásné. Snad každý z nás má v sobě někoho kdo ho provázel životem a snad na něj i dnes dává tak trošku pozor, ale tohle je navíc tak krásně napsané že to každého přinutí na chviličku se zastavit a zasnít. To je ta hedvabná nit co jsi dostala od tety ...
28.04.2011 12:30:00 | kasparoza
ano všeho se třeba dotýkat srdcem...i vzpomínek..
27.04.2011 21:12:00 | Mbonita
A mě takhle učila babička, ach jak ta byla zlatá..., asi díky ní miluji bylinky a všímám si i droboučkých klenotů okolo nás......Moc hezky píšeš o pocitech, budu si Tě moc ráda pročítat.
27.04.2011 20:53:00 | CULIKATÁ
ano, toť moudrost Všehomíra
posílat nám do cesty duše
které formují naše vědomí, naše Já
a potom ty neduše, které nás posilují
bychom se z chyb jich i našich učili,
by zacelila se ta nebetyčná díra
co jinak rozevřela by se a okorala suše
by vytáhli to, co se lehce nevydá
z našeho niterna, to, co tam bují
jak pravdivé je; co Tě nezabije, to Tě posílí...:)
27.04.2011 19:34:00 | šuměnka