Obal-ochrana

Anotace: Něco jako kousavá úvaha na (víceméně náctiletou) společnost z pohledu náctileté.

Na počátku byl vesmír. Velký, hluboký, temný a nekonečný. No, nekonečný vlastně ne - nekonečná je jen blbost lidí, kteří v něm žijí. Nekonečná hloupost, krutost, nemilosrdnost, bezútěšnost, nenávist, závist, smilstvo, zlo, pýcha, hamižnost, lenost, hněv, posměch. A všichni (vlastně pořád doufám, že všichni ne) lidé jsou jimi prosáklí skrz naskrz. A jediné, co proti tomu, aby si vás jejich jedovatá chapadla neobmotala kolem těla a nestáhli vám do hlubin, můžete udělat, je obrnit se. Pevně, tvrdě a neproniknutelně. Myslím, že brnění, helmice s barevným peřím a lehce narezlý meč by nebyl zas tak špatný nápad - pokud byste žili o pár desítek let dříve a šli na výpravu proti sedmihlavému drakovi.

V dnešní době existuje několik způsobů obrany proti "černé straně", řekla bych. Jeden ze způsobů je hraní. Hrát jejich hru. Chovat se, jak společnost čeká, oblékat se, jak si společnost žádá (= podle poslední módy), myslet si, co společnost velí. Pozor! Musíte být ale velmi dobří herci, jinak se stane, že to, co předstíráte, se stane skutečmostí. Byla by z vás figurka na hracím poli dnešního zvrhlého světa ovládaná konzumní společností. Když budete nadaní herci, stačí vám pár hodin v herecké škole, sehnat potřebné oblečení a rekvizity a připravit se na to, že to bude opravdu těžké, protože lidé si vás budou chtít podmanit - budou se předbíhat, kdo vás (pokud váš herecký výkon a přestrojení budou opravdu stát za to) uloví jako první (nebojte, nejde o vás; jde o vítězství a co nejlepší úlovek na další zpracování - deformaci).

Abyste mohli vyzkoušet další způsob - nazvěme ho třeba 'Oma' - přežití v doposud Zemi známém obydleném vesmíru (čti 'na Zemi'), potřebujete vlastnit značnou dávku cynimu a sarkasmu. Možná to zní jednoduše, ale jednoduché to taky není. Výhoda pro tuto metodu je být slepý nebo hluchý nebo obojí. Celá tato záležitost spočívá v tom, že děláte naprostý opak oproti metodě první (nazvěme ji třeba 'Pinnallinen') - místo infiltrace do prohnilé společnosti se ji bude snažit ignorovat, obcházet ji, nevšímatsi jí. Možná to zní jednoduše, ale úplně tak jednoduché. Civilizaci se většinou (o tom níže) nelze vyhnout úplně - teda pokud se nehodláte usídlit na stromě a lovit divoká zvířata vlastně vyrobeným kopím. Kde jsou lidé, tam je jídlo. (Mimo tužby uspokojit své stravovací návyky se kontaktu s lidmi snažte vyhnout, je to tak jednoduší.) Kdyby se vás někdo z těch neohrabaných dvounožců snažil kontaktovat, tvařte se cynicky, buďte sarkastičtí, ironiční a otrávení. Po nějaké době je ta snaha po komunikaci přeci je přejde a vás váš postoj ochrání - většina lidmi vypuštěných ran se od vašeho cynického štítu odrazí a když už některý ze šípů přeci jen projde, budete už cynismem, sarkasmem i ironií tak prosáklí, že si vlastně ani neuvědomíte, co se stalo, že možná krvácíte, že vás někdo zranil. Sarkasticky se usmějete tomu, že dotyčný střelec snad nemůže myslet takovou špatnou ránu vážně. Rána se (i za pomoci vašeho postoje) dalo by se říct brzy uzdraví a vy můžete pokračovat s esperimentem dál. Poznámka: Pro 'Oma' nemusíte shánět nějaký speciální převlek - s klidem postačí staré triko, roztrhané džíny a tenisky. Připravte se ale, že po vás lidi budou koukat a nebude se jim líbit, co na sobě máte - zlé pohledy a šuškání, jakmile někoho minete (proto je hluchý slepec pro tuto metodu ideální - nemusí se zaobívat hloupými poznámkami ostatních). Budou si vás prohlížet, protože prostě budete jiní než oni a přiznejme si, že (někteří) lidé nemají rádi odlišnosti. Poznámek ostatních si buď nevšímejte (není v rozporu se zásadami metody), nebo se chovejte se zásadami metody - cynismus sarkasmus především. V této metodě je víceméně reprodukce druhu nemožná.

'Paeta' je způsob asi nejjednodušší. Základem je zmizet. Pryč. Od všeho. Od všech. Je to vlastě rozsáhlejší 'Oma' (tam se lidem víceméně vyhýbá, ale kontakt není nemožný). Jde o to, přestěhovat se na samotu - vážně na samotu, ne že pár kilometrů od vás bude bydlet párek vypečených sousedů, kteří se každou neděli vetřou na oběd. Náplň dne potom bývá volný - nejsou určeny žádné podrobnostu. Další možnost - koupit vesmírnou loď a odeplout hledat jiné civilizace, které by byly mnohem vyspělejší, znaly by hodnotu a smysl života a dovedly by si ho vážit, ať by jeho tělesná schránka vypadala jakkoli. Tato možnost mi přijde nejhezčí a popravdě ji mám už nějakou dobu v plánu uskutečnit. Můj vesmírný koráb bude červený, bude se jmenovat Jenny a na prsou bude mít vytetováno 42.

Už se těším, až při odletu zakřičím do toho zavšiveného světa: "So long and thanks for all the fish.", otočím klíčkem a vletím do hyperprostoru.


****

Na počátku byl vesmír. Velký, hluboký, temný a nekonečný. Nekonečný vlastně ne, ale tak temný také ne. Jsou v něm přeci i jasná místa. Hvězdy. Ty éterické ze Země viditelné body. Až poletím hledat ty vyspělejší civilizace, nechám si jimi svítit na cestu. Nebo víte co? Jednu z nich, z těch žhavých koulí, si vyberu a tam zůstanu. Celý den se budu jen opalovat v její záři a teleskopem sledovat ty nešťastníky všude kolem, kteří neměli takové štěstí jako já a nedotkli se opravdových hvězd.