Děti, mládež, drogy

Anotace: podle mě je dnešní svět upjatý ... nemusíme jen papouškovat to co někde slyšíme, máme přece všichni vlastní názor

Každý den se na nás valí masy informací o drogách. Většinou jde o jeden předpis lehce pozměněný po vůli autora. Tyto materiály vyjmenují tvrdé drogy, popíší všechny škodlivé důsledky užívání těchto drog a na závěr nás před nimi důrazně varují. Podle mě jsou však tyto zprávy povrchní a je nutné věnovat se jim více do hloubky.
Nejprve by bylo vhodné říci si co to vlastně droga je. Podle slovníku je droga jednak halucinogenní látka, ale také léčivá látka rostlinného nebo živočišného původu. Tato vysvětlení nejsou docela přesná. Z věd lékařských známe celou řadu nemocí a psychóz, jejímiž zdroji a příčinami jsou v jistém smyslu také drogy. Například workholik, člověk závislý na práci, nejsou snad jeho potřeby v přeneseném významu stejné jako potřeby člověka závislého na heroinu? Podle mě tedy potřeba definici slova droga rozšířit, abychom mohli lépe určit jejich dopad na společnost a hlavně na mládež. Pojem droga bych definoval zhruba takto: drogou rozumíme tu látku, osobu či věc, bez které začne postižená osoba pociťovat tzv. abstinenční příznaky.
Než jako rodič začneme chránit dítě před drogou, musíme si uvědomit, před čím ho vlastně chceme chránit? Uvědomme si, že drogou nemusí být jen chemická látka, jak už jsme si v úvodu řekli. Dnešní mládež holduje počítačům, kouření a alkoholu. Pohleďme na věc z jiného úhlu, kdo je na tom se závislostí hůř, člověk, který prosedí šest hodin denně u počítače s tím, že jen hraje hry a bloumá po internetu, nebo člověk, který si dá třikrát týdně jointa marihuany a je tři hodiny „mimo“?
Jak tedy účinně bránit dítě před drogou? Spolehlivé řešení takřka neexistuje. Vše záleží na psychice dítěte a na způsobu výkladu. Rozhodně špatné je vzít dítě , vyjmenovat mu omšelé fráze nebezpečí drog, ukázat mu pár fotek nejhorších feťáků a důrazně mu připomenout, že jakmile zkusí něco takového, ať radši nechodí domů. Ne, takové dítě, pokud se dostane do stresu, jedná zkratově, například pohádá-li se s rodiči a někdo mu nabídne omamnou látku, první co ho napadne je: „To zkusím, jen proto, že oni mi řekli, ať to nikdy nedělám.“ Proto je třeba dítě seznámit nejen s klady, ale i zápory a rozhodně neklást na jedno nebo na druhé větší důraz. Dítě by se mělo k dané tematice opakovaně samo vyjádřit, pak ho může rodič konstruktivně vést.