Nebuďte líní depresi pěstovat

Zapnul jsem si televizi... a zase jsem ji vypnul. Na monitoru se objevují stejné V.I.P. ksichty a dělají stejné chyby, bože můj (nebo přírodo), kdy tohle zoufalství zastavíš!!! Mafie se všude roztahuje, už nemám náladu ani zvracet. Seriály mně depresi nerozptýlí, spíš naopak. Psát na Liter se mi nechce, proč se exhibovat... a stejně mozek odmítá spolupracovat.

Knihovna je moje spása. Sáhnul jsem po Anthony Robbinsovi. Tak copak mi, ty kluku chytrá, poradíš v téhle odporné chvíli?

„Je důležité si uvědomit,“ radí mi můj chytrý Anthony, „že deprese se vám nepřihodí. Depresi „nechytíte“. Vytvoříte ji stejně, jako cokoli jiného v životě. Depresi tak dlouho pěstujete, až vám krásně vykvete. (Není myšlena maniodepresivita, nýbrž její mírnější sestřička – česky zvaná nasranost.) Je dobré říkat si strašidelné věci strašidelným vnitřním tónem. Ještě se to může vylepšit, když svěsíte ramena a budete koukat do země. Musíme usilovně přemýšlet o těch nejhorších věcech, které by se nám mohly přihodit. Když srazíme hladinu krevního cukru alkoholem, drogama a kouřením, pak se výsledek mnohem vylepší. Deprese dojde k naprosté dokonalosti. Na vytvoření kvalitní deprese je nutno se neflákat, je to dřina! Někdy se do tohoto stavu dostnete tak často, že už je pro vás velmi snadné depku docílit. Plyne z toho totiž tolik druhotných výhod!!! Například soucit jiných lidí, obskakování a posluhování. Můžete žít v depresi tak dlouho, že se v ní nakonec cítíte docela pohodlně.“

Cvakly dveře bytu – žena šla vybrat výhru ve Sportce, prý je tam 200 miliónů. Stránku v knize jsem založil nezaplacenou složenkou. Manželka je deštěm zmáčená, ale ŠŤASTNÁ!!!
„Neseš milióny, sportkaři?“ ptám se už dvacátý rok pořád stejně.
„Vyhráli jsme!!!“ řve mi Jana radostně do ucha.
„Nekecej? Kolik???“
„Osmdesát korun.“