Hraní rolí

Hraní rolí

Anotace: úvaha na téma neomalenost x slušné vychování

Jedna z mála věcí, co mě dokáže vyvést z míry, jsou neomalení lidé.
Jsem možná upjatá nebo pyšná, ale já zkrátka na neslušnou otázku nedokážu vrátit stejnou špinavou minci.
Nedávno jsem byla v restauraci se dvěma novými známými. Zábava byla docela čilá. Čas ubíhal rychle, ani jsem ho nemusela popohánět častým hypnotizováním hodinek. Když vtom mě jeden z mužů zavalil otázkou:“Proč nenosíš vycpanou podprsenku?
Ačkoliv mi lidé říkají, že mám velké oči, v ten moment by mi asi řekli že mám oči jako blatecký kapr.
Co odpovědět?
Něco jako – Kámo, a proč ty si nečistíš zuby aspoň jednou za týden?
Co bych tím dokázala?
Mým stylem není někoho snižovat, ani uvádět do rozpaků.
V ten moment jsem s muži zřejmě prohrála slovní souboj a v jejich očích dosedla na stupínek označený Nudná puťka.
Pro mě je ale důležitější fakt, že jsem se nenechala vyprovokovat.
Je možné, že skrytý záměr onoho muže skutečně bylo vykolejit moje sebevědomí.
Ať je to tak nebo tak, rozhodně nehodlám cizím mužům na potkání popisovat nebo přímo ukazovat, jaké nosím prádlo. Na to si musí zajet do speciálního podniku.

Stejně nejistý je i můj kontakt s lidmi, kteří, když odcházejí ze společenské místnosti na toaletu, přesně oznamují, co tam budou dělat.
Skutečně nerozumím pohnutce ženy ve večerní róbě, že dokáže říci před několika společníky a v doslechu pana ředitele, že se jde vykakat.
Nevím, možná jsem, jak moje sestra říká, vykopávka ale já za vhodný obrat při odchodu na toaletu považuji: „Omluv mě prosím.“
Co přehnaně otevřeným chováním naznačujeme?
Chceme působit familiérně nebo jsme třeba naše chování zkresleno tím, že doma zrovna žvatláme na lidské mládě a tak infantilní výrazy přenášíme i do hovoru s dospělými?
Zřejmě to tak bude.

Tak nevím. Pro přežití v dnešním dravém světě je možná zapotřebí mít stále přichystané drápky a pružně se přizpůsobit každé společnosti. S chlapáky svorně hulákat nad půllitrem a chovat se jako kočka ze Záběhlic, u kamarádky bumbat, papat a (a pak možná blinkat.)
A teď mě prosím omluvte, jdu si nasadit masku.
Ještě jinou než jsem zde zmínila.

Autor Jiřinka Mignonka, 25.03.2014
Přečteno 594x
Tipy 12
ikonkaKomentáře (7)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

26.03.2014 08:31:55   enigman

neomalení lidé existovali vždycky...takže nejlepší je mít své známé omalovánky...

líbí

25.03.2014 21:20:35   jitoush

...možná by bylo vlastně nejlepší se co nejvíce pohybovat s těmi,před
kterými si nemusíme na nic hrát....je to úleva.No a na různé narážky typu
vycpaných podprsenek...na to je asi nejlepší obrátit to v humor.....
to mnohdy protějšek mírně vykolejí.A brát to tak,že si trénujeme pohotovost.
Ta se časem tak vycvičí,že se z nás stanou vtipní společníci se smyslem
pro humor.Ono,nasazovat si příliš často masku se může stát kontraproduktivní,pak se ztratíme sami sobě a nebudeme vědět, kým vlastně jsme.Ji.

líbí

25.03.2014 20:33:23   Luky-33

Nejednoho čtenáře přirozeně napadne otázka, zda máš skutečně na mysli pleťovou. Ale vzhledem k tomu, že takový dotaz patří evidentně do škatulky impertinentní… interpunkční klikyhák za větou tedy raději kolektivně spolkneme, než vyřkneme, natož snad napíšeme. :-)

líbí

25.03.2014 17:17:27   Amonasr

Máš dobré postřehy a dokážeš je stále lépe podat - tyhle úvahy jsou evidentně Tvoje silná parketa... ;-)

líbí

26.03.2014 11:54:21   Jiřinka Mignonka

Děkuju strašně moc, Amonasre :)

líbí

26.03.2014 15:55:03   Amonasr

;-)

líbí

25.03.2014 16:48:28   Madanik

A proč bys měla ??? Jsi to pořád Ty ať se děj co se děje co se děje. Ať jsi kdekoliv... Přizpůsbit se to není těžký, daleko těžší je... zůstat sám sebou .-)

líbí
© 2004 - 2026 liter.cz v2.5.5 ⋅ Facebook ⋅ Threads ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel