bo ta která se neustále zouvá...

Anotace: tiché rozhovory...

Tma je černá jako špína za nehty
Světlo zářivější než přední zuby Tamtoho
a oba spolu krouží ve spirále
neustále jeden druhého pohlcují
a přesto se nikdy vzájemně nepozřou

dokážete si to představit?

až na to že si není co představovat
je to spíš hudba
emoce
neznámý pocit
takové je to i s láskou

myslíte že láska potřebuje jazykový základ?

kdysi někdo poznamenal
všichni žijeme v hořícím domě
ale nemáme jak zavolat hasiče
a není cesty ven
jen okno v patře kterým se díváme
zatímco oheň stravuje dům i s námi

v jistém smyslu je to pravda
ale když se z toho okna podíváte
se zvědavostí a vášní v oku
třeba na holku
co ve vykasané sukni loupe fazole
s velkorysostí ducha a příslibem rozkoše
pak je vám úplně jedno
že obydlí kolem vás lehá popelem

zřejmě se vyznáte ve věcech lásky…pravila úsměvně

jen nepatrně
pokud ji mám nějak připodobnit
tak mám rád sám sebe
ale není to opětované

je to prolínání
na biomolekulární úrovni
v sociální rovině
a říká se
že k tomu dochází při smíchu

pokud se umíte v tomhle primárním království pohybovat
dokážete žít bez dualit
osvícení i zatemnění

smysl pro humor
a pružná rozpínavá realita
to je oč tu běží

chcete říct že nejlepší je všemu se smát jako tupá lupa?

to ne
jde o vědomou hravost
pokud je člověk dostatečně bystrý na to
aby se volně pohyboval mezi různým vnímáním reality
a přitom si dokázal udržet uvolněný hravý přístup
okořeněný smíchem
potom bude žít v harmonii s vesmírem...